O nebezpečí dětských úrazů na horách se teď, když jsou jarní prázdniny na spadnutí, hodně mluví. Vybavujeme naše maličké lyžařskými přilbami, necháváme seřídit vázání, kupujeme kvalitní lyžařskou výstroj… Ale i přes veškerou péči se nám může potomek vrátit z hor s končetinou v sádře nebo pár štychy na hlavě. Ano, na sjezdovce dochází k ošklivým úrazům. Ale některé děti se dovedou zrychtovat i pod zdánlivě bezpečnou střechou horské chalupy. Tady je pár příběhů ze života:

Syn se loni zranil kuriózně na horách, kde byl se školou na lyžařském výcviku. Je mu 13 let a na lyžích jezdí rychle jako blázen. Proto když mi volala hned druhý den jeho učitelka, že se nemám lekat, ale že mi potřebuje něco říct, lekla jsme se hrozně. Když mi řekla, že má kluk rozseklou hlavu, lekla jsme se ještě víc. Už jsem si ho představovala, jak někde nalítl na strom, ale učitelka mě uklidnila. Nakonec jsem se při vší vážnosti situace musela smát, protože se ukázalo, že si syn rozsekl hlavu pingpongovou pálkou, když uklouzl při „obíhačce“. Má prý nad obočím jeden steh. Ulevilo se mi, ale zapřísahala jsem se, že od té doby bude jezdit v helmě, ať se mu to líbí, nebo ne. Příště by to taková legrace být nemusela.
Marie

Můj dvanáctiletý syn byl se školou na standardním lyžařském výcviku v sedmé třídě. Protože nebylo moc sněhu, asi moc nelyžovali, takže měli dost sil na lumpárny po večerech. Byli s klukama na návštěvě v holčičím pokoji, když najednou slyšeli, že jde učitelka. Aby neměli průšvih, zvolili únikovou cestu oknem přes římsu do svého vedlejšího pokoje. Syn lezl jako poslední a ve spěchu mu uklouzla po zmrzlé římse noha. Spadl z výšky prvního patra a zlomil si nohu. Kromě sádry ho teď ještě čeká ředitelská důtka za nepřístojné chování při mimoškolních aktivitách :-).
Denisa

Moje devítiletá sestra byla se třídou na škole v přírodě na horách. Měli jsme o ní s našima trochu strach, protože ještě nelyžovala moc dobře, ale učitelka nás ujišťovala, že bude na všechny děti stále dohlížet a že ještě navíc naši Elišku naučí perfektně lyžovat. Prý se budeme divit. Divili jsme se dost, a to hned po návratu dětí do Prahy. Moje sestra poté co vystoupila z autobusu, ukazovala překvapené mamince ruku v sádře. Matka hned vystartovala na učitelku, že na dítě tedy divně dohlížela, když má ruku evidentně zlomenou. Nakonec se ukázalo, že moje sestra si na lyžích vedla opravdu dobře. Úraz ale neměl s lyžováním nic společného. Přivodila si ho večer, když s holkama blbnuly na pokoji a skákaly po posteli tak dlouho, až Eliška zapadla za postel tak nešikovně, že to odnesla kost.
Jarka
Reklama