Nerada dělám někomu „zeď“, cítím se pak sama provinilá, napsala nám na tohle téma čtenářka Karina. Občas se stává, že si mě některá z mých přítelkyň vybere, abych ji kryla. Je to proto, že jsem sama a případný partner to nemůže „propíchnout“. Dělám to však nerada, protože vlastně nikdy nevím, jak se mám chovat, když pak s dotyčným podváděným mluvím tváří v tvář. Co když už o všem ví a já v jeho očích vypadám jako totální lhářka? Co když naopak o ničem neví a já naopak dobře vím, že on je ten hodný manžel, kterého moje kamarádka podvádí a mně samotné to vadí?
Občas se mi stává i to, že mě některá z kamarádek použije jako zástěrku, aniž by mě tom informovala. To pak dochází ke kuriózním situacím, kdy mluvím později s jejím partnerem a musím v rozhovoru improvizovat a vymýšlet si, jak jsme byli na večeři se spolužačkami a kdo tam všechno byl a celou dobu se klepu, abych neudělala nějakou chybu. Kdybych totiž udělala chybu, mohlo by to ohrozit manželství mé kamarádky a já bych si to pak určitě dávala za vinu. Ale vina přece není na mojí straně, nebo snad ano?
Karina
Stává se vám to také? Necháváte si od kamarádek dělat zeď, nebo je samy kryjete? Dokážete v této situaci odmítnout, nebo naopak vždycky ochotně lžete? Dělají vám podobné lži problémy, nebo si myslíte, že ženy musí stát proti mužům v pevném, třeba trochu prolhaném šiku? Napište nám své názory!
Nový komentář
Komentáře
Simba — #5 tak na to bych nervy nemela
To se mi naštěstí ještě nestalo. Asi bych nebyla schopná dělat zeď kamarádce, jejíhož partnera bych znala.
Jsem trochu na rozpacích, já jsem už kamárádkám zeď dělala, není to nic moc pocit, hlavně když jsem kryla kamarádku soustavně 3 roky, zatímco její snoubenec málem přišel o zdraví při stavbě jejich domu.