Možná je to obecně lidská vlastnost, ale tak nějak mi připadá, ženy jsou v tom větší odbornice. Vždycky chtějí něco jiného, než co mají. Prostě nejsou nikdy spokojené. Platí to nejen o fyzickém vzhledu (brunetka by chtěla být blondýnka, světlovlasá touží po havraní kštici, kudrnatá by chtěla mít rovné vlasy a ta s vlasy jako hřebíky si nechává dělat trvalou…), ale také o výběru partnera. Všimly jste si toho, že ať má vaše kamarádka manžela jakýchkoliv kvalit a předností, vždycky básní o někom docela jiném?
Můžu uvést jako příklad jednu moji známou, která je v kruhu přítelkyň středem závisti právě kvůli osobě svého muže. Je to pohledný chlap, který je navíc vynikající táta, domácí kutil, vydělává slušné peníze, nechodí do hospody, pomáhá s domácími pracemi a svoji partnerku „nosí na rukou“. Prostě ideál! A co byste řekly, že dělá ta nevděčnice? Ona pokukuje po jiných! Po chlapech, kteří mají očividně hromady nepřijatelných vlastností. Po chlapech, kteří nade vše milují pivo a ferneta, sportovní zápasy, nekonečné noční tahy s kamarády a rychlou jízdu autem… Je snad unavená a znuděná svým očividně dokonalým manželstvím a manželem? Ztratil pro ni ten její „podpantoflák“ punc chlapáctví a ona ho teď hledá jinde? Je to jen ženský rozmar, který byl popsán výše a který nás neustále pudí chtít to, co nemáme a toho co máme si nedostatečně vážit?

Připojujeme malou anketu na toto téma a doufáme, že se pod článkem přidáte se svými názory a zkušenostmi i vy.
Helena, 27 let: „Můj manžel je typický příklad intelektuála, který vám odříká zpaměti Ottův slovník, ale když bude chtít přitlouct hřebík, tak se zraní. Dřív mi to připadalo roztomilé, ale přiznám se, že poslední dobou si občas povzdychnu, že bych raději měla muže méně vzdělaného, ale trochu víc pro život…“
Vlaďka, 35 let: „Můj druhý muž je opakem mého předešlého manžela a já jsem ráda, že to tak je. Tenkrát dávno jsem se vdávala z mladické nerozvážnosti a teprve za několik let mi došlo, že život s chlapem, co většinu svého bdělého stavu stráví v práci nebo v hospodě, není pro mě to pravé. Můj současný partner nepije, je pro rodinu a mému synovi je lepším tátou než ten biologický.“
Inka, 30 let: „Já si na svého muže nemůžu stěžovat. A koukat se po jiných? Proč? Vzala jsem si ho proto, že je takový jaký je a nikdo mě do toho nenutil. Jasně, má třeba nějaké chybičky. Ale kdo je nemá? Já sama vím, že bývám někdy dost nesnesitelná, a obdivuju ho za to, že se mnou vydrží:)))“
Pavlína, 23 let: „Vždycky, když mám nějakého přítele, tak zjistím, že v něčem si perfektně sednem a v něčem jiném se zase dost rozcházíme. Někdy si tak říkám, že řešením by bylo mnohomužství. Jeden chlap vám nebude nosit kytky, jezdit s vámi na lyže, chodit na koncerty, vyrážet do přírody a spravovat vodovodní baterii. Ale kdyby se to spravedlivě rozdělilo…“
Reklama