Musím se s vámi podělit o své nadšení. Vánoce docela prožívám každý rok, vždycky mě to rozněžní, ale letos byly opravdu krásné. Nemyslím tím dárečky, které mi udělaly opravdu radost, ale večer (vlastně vánoční noc). Byli jsme s mým přítelem na půlnoční, pak jsme se ještě procházeli po městě a vůbec se nám nechtělo spát. Dlouho jsme si ještě povídali, když mě přítel vzal za ruku a řekl mi, že by moc chtěl, abychom měli spolu dítě. A že by příští vánoce chtěl, aby už kupoval dárky i našemu nejmenšímu členovi rodiny. Vyhrkly mi do očí slzy. I když jsme o dítěti mluvili už dřív, byly to jen takové neurčité plány, že až to přijde, tak to budeme řešit a tak… Nikdy jsem u něj nezaregistrovala nějaké nadšení nebo vroucí přání, že by mu na tom záleželo, až mě to ve skrytu duše kolikrát mrzelo, ale nechtěla jsem na něj zatím tlačit.
Opravdu, v tu chvíli, kdy mi to řekl, byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem – teda vlastně pod měsícem, byla noc :))). Měla jsem pocit, že ta vánoční noc, kdy je Štědrý den, je asi určitě kouzelná. Že je někdo, ať už je to Ježíšek nebo Santa, kdo zná vaše nejtajnější přání. I když už dávno nejsem holka, co usínala s panenkami a ovečkami, vracím se do dětských skoro zapomenutých let a vysnívám si tajné ostrovy a prince na bílém koni. Prince už mám, ale to miminko, to bylo mé veliké přání. A teď, když si ho přeje i on… snad ten Ježíšek nebo Santa zařídí i to, aby to bylo co nejdřív. Ale i kdyby to nebylo co nejdřív, stejně ta naše chvíle byla krásná.
Gábina
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY