
Dárky byly prostě všude, kde byste je určitě hledali, ale i tam, kde to bylo naprosto vyloučené. Jednou jsem objevila čepici v lednici. Když jsem se ptala maminky, jestli to už s těmi skrýšemi fakt nepřehání, odvětila, že ji tam rychle šoupla, když slyšela, že jdeme domů po schodech, a pak na ni zapomněla. Jindy ležely malé krabičky v koupelně mezi natáčkami, pak zase balíček v botníku, někdy v kredenci, jindy ve skříních. Vlastně jsme mohli hledat celý rok, protože bylo stoprocentně jisté, že se všechno v pravý čas nenašlo.
Když jsem byla malá, vždycky jsem si říkala, že je moje maminka hrozná zmatkářka a kramářka, že já to takhle nikdy, nikdy dělat nebudu. Představovala jsem si, že všechno se bude dít v řádných regulích, že všechny dárky budou v jedné zamčené skříni, nikdy se nic neztratí…
Dnes, po mnoha letech, zmateně pobíhám bytem, hledám, kam jsem ty dárky jenom proboha zašantročila a omlouvám se veřejně svojí mamince. Jen tak pro zajímavost – Mikuláš nadělil u nás jen část připravených dárků, protože druhá polovina se skrývá někde v našem bytě:).
Kam schováváte dárky vy? Jste také zmatlíci, co je nedokáží v pravý čas objevit? Nebo jsou vaše dárečky v zamčené skříni v přesné evidenci? Napište nám!
Nový komentář
Komentáře
Simba — #8 ja jen obcas
Já jsem jako dítě nikdy dárky nehledala, ne že bych byla tak vzroná, ale těšila jsem se, jak je rozbalím pod stromečkem.