Paříž jako každá správná žena má tisíce podob, které lze skloňovat ve všech pádech. Uspěchaná Paříž poskytuje svým obyvatelům a návštěvníkům spletitou síť podzemního i nadzemního metra, jež má 14 tratí, dokonalou informační síť, téměř žádné jezdící eskalátory, svou odrůdu pouličních umělců, špínu a kilometry vámi našlapaných cest při přestupech. Metro je vlastně podzemní Paříž sama pro sebe. V propletenci různě barevných tratí v různých hloubkách mě vždy napadne myšlenka, že se jednou celá ta skutečná "nadzemní" Paříž propadne a zmizí v těchto podzemních prostorách. Pařížské metro hned na několika místech opouští temné podzemí a přejíždí po mostech a po visutých kolejích nad městem. Nejnovější úsek metra se dokonce pyšní tím, že ho neobsluhují lidé, ale jen počítače, a to včetně strojvůdce. U každého vstupu do metra je okénko s velmi příjemnými a usměvavými informátory, kteří vám ochotně a rádi pomohou a na mapce hromadných pařížských komunikací vyznačí nejlepší trasu. Další výhodou metra je stejný lístek po celou dobu, kdy se v metru pohybujete, nehledě na přestupy a čas tam strávený. V podstatě si celý den můžete přestupovat mezi zelenými, žlutými, červenými, modrými a dalšími barevně odlišenými trasami, aniž byste si museli zakoupit nový lístek. V zimě se na noc některé stanice nezavírají, neboť poskytují teplé útočiště bezdomovcům.
Po Paříži lze také jezdit autobusy, kam se nastupuje zásadně u řidiče a buďto ukážete předplacenou legitimaci nebo si ve strojku označíte jízdenku sami. Tyto autobusy společně s taxi vozy mají většinou vyhrazený celý jízdní pruh pro sebe. Pařížští revizoři se neskrývají za anonymitu civilních obleků a nevybafnou na vás s pohledem a hlasem předem podezírajícím z nekalosti. Naopak chodí v oblecích, doplněných košilemi a kravatami v zeleně sladěných barvách a na hrudi se jim pyšně skví zlatá cedulka s označením "controller". Se šarmem Francouzům vrozeným vám trpělivě vysvětlí a objasní všechny taje městské dopravy a jejich věty jsou doplněny o slůvka prosím, není třeba spěchat, máme čas, klid, posaďte se a děkuji. A pak je tu rychlodráha R.E.R., která vás rychle přepraví i na vzdálená předměstí. Také Seina je důležitou dopravní komunikací, neustále je plná lodí s cestujícími a se zbožím. Někdy to vypadá, že pověstná ranní a večerní "ambouitaige", což se přesně překládá jako zazátkování, se odehrává nejen na silnicích, ale i na řece.
Paříž kavárenská je všudepřítomná. Kavárny různých cenových relací a zařízení zaplňují kdejakou ulici, uličku, bulvár, rohy a kouty, parky a vůbec volná prostranství. Židle i stolky jsou v nich řazeny po způsobu diváckých sedadel v kinech či v divadlech. Výhled na ulici se cení především. Leckde se při procházení chodníku vlastně proplétáte mezi stolky a židličkami. Pro případ deště či jiné nepřízně počasí jsou k dispozici prosklené předstupně bezprostředně navazující na samotnou kavárenskou místnost. Pařížská káva se podává v malých koflíčcích, silná, horká a sladká, já si vždy objednávala rovnou "double". Podle zákona máte právo na pohár vody zdarma, v restauraci se vám nezapočítává karafa s vodou k jídlu. Největší půvab ale mají kavárny v Latinské čtvrti a na Montmatru, kde na samotných budovách je zapsána historie kavárny ve zkratce a jména pravidelných slavných hostů či jen návštěvníků a díla, pro něž byla kavárna inspirací. Číšníci nosí pestrobarevné kalhoty a košile s vyhrnutými rukávy, šátek uličnicky zavázaný na stranu, dlouhé pruhované zástěry téměř až na zem a někde i čepice. Vše je laděno do zdání bezstarostného, usměvavého, ale přitom šarmantního a trochu rošťáckého pařížského kluka. Sedíte v kavárně, před vámi koflík horké kávy, miska s ústřicemi (jejichž počet je vždy dělitelný třemi) nebo průsvitná, křehká a rozplývající se palačinka crep v jedné z mnoha sladkých či slaných verzí. Chodník a ulice kolotá děním a jako hudební kulisa vám všude kolem plyne nádherná francouzština. Ohlédnete se vpravo a spatříte bílé věže Sacre Coeur, pootočíte hlavu a pyšně se před vámi tyčí kovová Eiffelova dáma. Zvláštní, měkké světlo a blankyt pařížského nebe rámují snovou atmosféru neskutečnosti. Vzduch kolem je nabit optimismem a radostí z okamžiku. Taková je Paříž.

Nataša Velenská
Reklama