Láska je pěkná věc až na jeden detail, že z nás dokáže dělat nejen romantické správňáky, ale někdy taky notorické závisláky a psance pronásledované vlastními myšlenkami. Například žárlivost je toho typickým příkladem. Je to vlastně druh psychického onemocnění a dovede pořádně zkomplikovat život oběma – žárlícímu i jeho partnerovi. Typická stíhačka se obyčejně chová tak, že místo, aby si vztah udržela, ještě více si ho zkomplikuje. Její jednání bývá pro okolí nepochopitelné a ona sama je ochotna obětovat i vlastní důstojnost, jak nám o tom napsala Iva z Prahy:

Můj přítel byl moc krásný chlap a už ve chvíli, kdy jsem s ním byla na prvním rande, mi zahlodala v hlavě myšlenka na jeho možnou nevěru. Takový pěkný chlap! Určitě o něj stojí mraky holek. A proč by toho nevyužil… Prostě jsem v jednu chvíli prožívala šílenou zamilovanost a zároveň šílenou žárlivost. Pokračovalo to i v době, kdy se ke mně nastěhoval. Sice jsme většinu času, kdy jsme nebyli v práci, trávili spolu, ale ani to mě neuklidňovalo. Kdykoli šel na záchod nebo do koupelny, listovala jsem jeho seznamem čísel v mobilu a četla SMSky. Když jsem našla nějakou „podezřelou“, strašně jsem se trápila a mučila představami, že někoho má. Chovala jsem se děsně. Pořád jsem se ho vyptávala, kde byl a s kým a kdo mu to píše. A když neodpověděl „uspokojivě“, dělala jsem hrozné scény. Volala jsem mu desetkrát denně do práce a když tam nebyl, tahala jsem z kolegů, kde je. Myslím, že ho to strašně štvalo. A že jsem tím náš vztah úplně pohřbila. Možná mi dlouho nevěrný nebyl, ale nakonec k tomu stejně došlo. A já se to dozvěděla. Při jednom „úklidu“ kapes u jeho bundy pod záminkou praní jsem našla platební doklad z hotelu. Pak jsem mu v peněžence objevila účtenky z parfumerie a bylo mi všechno jasné. Když jsem zjistila, že se s někým schází, neváhala jsem ho o půlnoci sledovat taxíkem až k jejímu bytu. Tam jsem ale stejně nic nepodnikla, protože jsem si nedovedla představit, co bude, až zazvoním a ona otevře. Tak jsem s pláčem jela zase domů a sbalila mu všechny věci. Muselo se odehrát několik takových scén, než jsem pochopila, že už je konec. Teď bydlím sama a bojím se dalšího vztahu. Vím, že bych ho zase zničila svou žárlivostí. Co mám dělat?

Máte taky zkušenosti se žárlením? Napište nám o tom...