
Proto souhlasím se zkušenými matkami, které praví: Dítě je třeba půjčovat už od raného věku! Zní to sice dost podivně, ale je v tom hodně moudrosti. Dítko, které se již od prvních let svého života naučí, že u maminky je to sice nejlepší, ale s babičkou se dá taky užít príma odpoledne, s tetou je větší legrace a s dědečkem nebo strejdou se dají dokonce provádět i lumpárny, to má v životě snazší. Lépe se učí samostatnosti, nezávislosti, dobře se aklimatizuje v novém prostředí a nemá problémy se zapojením do společnosti. A lepší to má taky jeho máma. Ta totiž na rozdíl od té, která si svojí přepečlivostí a starostlivostí pěstuje doma mamánka, může občas zajít na cvičení, na kafe nebo k doktorovi beze strachu, že její potomek mezitím zboří dům hysterickým jekotem. Nechcete přece dopadnout jako moje kamarádka a spousta dalších „úžasných“ maminek, které se nemůžou hnout od svého dítěte na krok, na záchod chodí jen dvakrát denně (když malé spí) a v 24hodinové službě dítěti spatřují svůj jediný úděl. Mateřství není řehole a věčné otroctví, ale krásný vztah mezi dvěma pokrevně spřízněnými bytostmi, které se milují, ale každá z nich žije svůj život. Není k zahození už od dětství vědět, že u mámy je pěkně, ale jinde je to taky docela fajn….
Nový komentář
Komentáře
Ťapina — #4
A co potom dospělí mamánkové