Tak škola už se zase pěkně rozjíždí. Pominu-li nadšené a natěšené prvňáčky, většina ostatních víceméně neochotně a otráveně vyměnila volné a bezstarostné dny za vysedávání u knížek a nutnost vstřebat nějakou vzdělávací informaci. Mnohem raději absorbují informace méně podstatné a z pohledu rodičů podružné. Hned v průběhu prvních pár dnů zjistili spolehlivě kdo, co, kdy, kde a s kým o prázdninách dělal, která sympatická učitelka odešla, která nesympatická bohužel zůstala, kolik peněz je potřeba vytáhnout z rodičů na čtvrtky, tempery, keramická pera a ztracené tenisky, který zoufalec nenosí kapsáče a klobouček, jestli bude letos škola v přírodě a kdy už jim konečně odpadne nějaká hodina.
Letošní září se nese ještě v duchu další důležité informace. Kdo má a kdo ještě nemá mobil. V novém školním roce se vyrojily "mobilní" děti jako houby po dešti a malý přístrojek se stává pomalu nezbytným doplňkem školní tašky. Čím vyšší ročník (podotýkám, že základní školy), tím vyšší koncentrace aktivovaných dětí. O přestávce se vrhají na chodbu, bleskurychle vyťukávají PINy a honem posílají esemesky rodičům či kamarádům v jiné škole. O tom, že se jedná o vysoce prestižní záležitost, nelze pochybovat - čtrnáctiletá dcerka kamarádky, žákyňka deváté třídy, sdělila hned v prvním školním týdnu mamince, že chce mobil, protože ve třídě je trapně skoro jediná, co ho nemá. Moje vlastní jedenáctiletá dcera je o malinko skromnější - začala na něj sama šetřit. Ne však proto, aby se s ním vytahovala ve třídě. Jezdí často sama autobusem do Prahy (má poměrně hodně mimoškolních aktivit) a telefon považuje za možnost být v kontaktu s rodiči v případě nějakého problému.
A tady právě vyvstává otázka - kdy je mobilní telefon pro dítě potřebný a užitečný a kdy už začíná hranice "mastňáctví" a frajeřiny. Spousta dětí letos trávila s mobilním telefonem i prázdninové tábory. Bylo užitečné, že si mohli rodiče denně zkontrolovat, zda jejich miláček nemá hlad, neobtěžuje ho pedofilní vedoucí anebo se ukrutně nenudí? Anebo tím nemístně zasahovali do činnosti tábora, přidělávali vrásky všem vedoucím a celé romantice prázdninových dobrodružství dali tak trochu na frak? Je určitě dobře, když může rodičům zavolat dítě, které dojíždí do školy nebo na kroužek do vzdálenější oblasti a třeba mu ujede autobus. Je už ale nezbytně nutné, aby holčička ze šesté třídy volala každou přestávku mamince, která pracuje o několik budov dál, co zrovna v té které hodině dělali a jak jí to momentálně ve škole baví?
Je jasné, že mobilní operátoři už v skoro vyčerpali kapacitu dospělých zákazníků, a tak se jejich reklamy začnou cíleně ubírat směrem k těm mladším a nadějným. První vlaštovka - Twist sada Junior - už tady ostatně je. Lze očekávat, že ji budou následovat další. Agresivní reklamy a chlubiví spolužáci v dětech postupně vypěstují názor, že telefon je stejně důležitý, jako bylo donedávna horské kolo, brusle in-line, Barbie nebo Lego. V nepříliš vzdálené budoucnosti se můžeme dočkat situace, že malými mobílky budou vybavovat rodiče své potomky už při nástupu do školky. Nebo to bude jinak?

Jaký je názor vás, čtenářek a čtenářů?

Šárka Kunická

Reklama