Znáte ono velmi frekventované rčení, že s chlapem se nedá žít – ale bez něj to taky nejde?
Vždycky si na to vzpomenu, když některá moje kamarádka začne zase lamentovat, jak je ten její hroznej, že při jídle strašně drobí a všude po bytě se válí jeho noviny, elektronické součástky, použité slipy a jednotlivé díly rybářského náčiní. Pokud máte doma notorického bordeláře, nevěřte, že ho předěláte. Budete si muset zvyknout na to,
že budete nacházet jeho ponožky jako záložky v knize (jak tuhle napsala v komentáři ke článku na Ženě-in.cz čtenářka jménem Medvědová)
že si musíte před každou důležitější návštěvou vzít den volna, abyste váš byt uvedla do stavu, ve kterém je možno jej prezentovat veřejnosti
že před tím, než dáte do pračky jeho džíny, musíte z nich vyndat hodinky, tisícovku, olejničku a klíče od auta
a že nemůžete chodit v noci do kuchyně, protože uklouznete po coca-cole, kterou tam před chvílí váš miláček vycmrndal.
Horší je, když vám ten samý chlap klidně večer po příchodu z práce řekne, že jste teda pěkná lenoška a nepořádnice, když nedovedete ani v takhle malém bytě udržet alespoň elementární pořádek (v horším případě ještě přidá doušku, že jestli nevíte, jak na to, tak se zajděte zeptat jeho mámy).
Diskuse, která se na téma mužských neřestí rozproudila na našem auditoriu, je důkazem toho, jak pestrý je partnerský život z hlediska názoru na pořádek a na domácí práce. Potěšilo mě, že jsou na světě i takoví mužové, kteří doma nejen pomáhají luxovat a mýt nádobí, ale dokonce i perou prádlo. Konečně, sama jeden takový „exemplář“ doma mám a nevyměnila bych ho ani za vagón zlatých prutů :-) Je ale fakt, že pořádkumilovný muž se dost často zvrtne do podoby puntičkáře, který vás pronásleduje po bytě a zahrnuje vás otázkami typu: „Proč tady leží ta peněženka?“ nebo „Kdy už si uklidíš všechny ty kalhoty, trička a sukně, co sis ráno zkoušela?“ Ale zase se nikdy nemusíte bát, že přijedete po dvoudenní nepřítomnosti domů a tam najdete oschlou bagetu na stole v haldě drobků, pět talířů se zkamenělou polívkou z pytlíku, deset hrnečků s plesnivým kafem na dně a hromadu peřin na křesle u televize, to vše doplněno několika páchnoucími přeplněnými popelníky efektně roztroušenými po celém bytě (včetně toalety) a v kuchyni zasmrádajícím pytlem s odpadky.
Už ani nevím, která z vás mluvila v auditoriu o prudičích. To je poslední dobou dost oblíbené slovo všelikých ženských sešlostí a dýchánků. Chlapi prostě prudí. Je to tak. Ale nevím, proč by nás to mělo nějak překvapovat. Prostě už jsou takoví. A dost často si tenhle nešťastný návyk přinesli už ze svého domova, kde sice kapitánem rodinné lodi byla obvykle maminka (jak už to tak v Čechách chodívá), ale kde tatínek využil každé příležitosti k pruzení. Možná se tak snažil zvýšit své normalizací a manželstvím ušláplé sebevědomí nebo dodatečně získat autoritu, kdo ví? Jak na prudiče? Využijte ženskou taktiku. Neříkám, že byste se hned měla (po babičkovsku) prudičovi bezmezně poddat a jako slípka plnit okamžitě každé jeho ještě nevyslovené přání nebo s obavami očekávat jeho příchod domů s hrůznou myšlenkou, že „zase najde nějakou mouchu“. Naopak. Dělejte si všechno po svém, ale hlavní zásada je, že prudič si musí myslet, že to tak chtěl on. Vnukněte mu přesvědčení, že všechna vaše rozhodnutí jsou vlastně jeho. Lichoťte a chvalte. Uvidíte, že tygr brzo zkrotne a bude z něho sladká mazlivé kočička:-)
Reklama