Letošní prvňáčci se právě jako jejich předchůdci mírně chvějí, trochu bojí a většinou hodně těší. Nedělní večer před svým velkým dnem, kdy právoplatně vstoupí do světa těch, kteří už si jenom nehrají, ale občas taky něco musí, prožívají s napětím. Na židlích u postýlek jsou narovnané ty nejslavnostnější obleky, pod nimi se blýskají nové „školní“ boty a jako koruna všeho je o židli opřená prvňáčkova pýcha – školní aktovka.
Ačkoli mrňousek nebude první den potřebovat vůbec nic kromě odvahy, je aktovka připravena se všemi náležitostmi do posledního kousku gumy v penále. Možná přemluví mámu i k výrobě svačiny, přestože bude ve škole jenom hodinu.
O jeho příštím školním osudu však nerozhodne ani připravená aktovka, ani svačina, ba ani míra toho, jak se do školy těší. Tím, co jej nejvíc ovlivní, bude osobnost paní učitelky, která se stane na tři roky alfou a omegou jeho školního působení. Paní učitelka, která se vám může jevit jako hrozná zavilá stařena, může být vašemu potomkovi tím nejbáječnějším pedagogem, zatímco elegantní mladá dívka se může ukázat jako neschopná fňukna, která se nechává vláčet třídními výtečníky.
Jako rodiče byste měli být k potížím svých dětí ve škole už od počátku velmi vnímaví, měli byste s nimi o škole mluvit a probírat zpočátku každodenně školní dění, abyste zjistili, jestli všechno klape, jak má. Když budete pozorovat, že vaše ratolest z nějakého důvodu s pedagogem bojuje, ověřte si to i u příslušného učitele – naštěstí již minula doba, kdy byli rodiče na mínění a odsudku učitele zcela závislí. Klidně za práva svých dětí ve vší slušnosti bojujte. Ale pozor! Jedna velmi užitečná rada: Vaše dítě by mělo z vašeho jednání nabýt jistoty, že učitel je autorita a má pravdu. Pokud si myslíte, že úča vašeho potomka je pěkná důra, tak si to proboha jen myslete…
Reklama