Vznikající dvojice jsou až na výjimky cizorodý prvek v partách a víceméně uzavřených skupinách lidí. Příliš často působí rušivě neustálým prokazováním si pozorností, až ostentativním se izolováním, držením místa vedle sebe za každou cenu, dáváním najevo nelibosti, když se s tím jeho/tou její chce bavit někdo jiný... Z baviče a bouřliváka či veselé upovídané dívky - což toho druhého přece nakonec zaujalo - se stane nádoba všech ctností.

Jedna dvojice sice jaro nedělá, ale když je jich víc, parta se rozpadne. Ostatní přestane bavit, že se nescházejí včas - dvojice chodí většinou později a odcházejí dřív, nevraživé pohledy partnerů a partnerek..., je to velká změna.

Druhým problémem je, když jeden z dvojice bere svého druha do skupiny svých známých. Je třeba, přes velkou lásku, myslet i na jiné. Uvážit předem, jestli naše "sluníčko" nebude jinde příliš cizorodý prvek. Není to nic proti ničemu, ale když po návratu domu slyšíte "tak takhle vy se bavíte?!?", "a to se to líbí?", "kdo byl/byla ten/ta, co ses s ním/ní tak živě bavila/bavil?" a podobně, není to nic příjemného. Ten, kdo je brán do cizí společnosti, by se neměl chovat jako chudý příbuzný na návštěvě. I když se mu to nezmlouvá, jednou by to měl přetrpět, netvářit se jako puchejř a příště nechodit. A samozřejmě nezakazovat tomu druhému, aby šel sám.

Rozhodování je jednoduché. Dvojice se musí o svoje známé nějak podělit. Někam budou chodit sami jako dřív, někam spolu. Není konstruktivní remcat, pomlouvat kamarády svého partnera, dávat najevo svou nelibost, handlovat stylem "já nebudu chodit tam a tam, a ty zase tam a tam".

Gentleman
Reklama