„Vy ještě spíte s tvým manželem v jednom pokoji? A pod jednou peřinou? No ale to jste hrozně pozadu! Teď jsou in oddělené ložnice,“ sdělila mi nedávno jedna mondénní známá. Tak mě přivedla na myšlenku oslovit několik žen v mém okolí a zeptat se jich na jejich názor na oddělené soužití. Většina byla kategoricky proti. Je pravda, že znám i manžele, kteří mají každý svůj kamrdlík, svůj vlastní domácí mikrosvět, a s druhým sdílejí lože jen, když je chuť a nálada. Zpravidla však jde o starší páry, které se zbavily i těch nejmladších mláďat, po jejichž odchodu z rodinného hnízda prostě zabavili pokojík a dopřáli si luxus (doteď nepoznaný) – vlastní pokoj. Jaký mají názor na oddělené ložnice dvě ženy ve věku bližším tomu mému?
Pavlína, 35 let: Můj muž mi už několik let navrhuje oddělené ložnice. Měli bychom na to i dost místa, protože bydlíme v domě a jedna ložnička navíc by se tu klidně dala zbudovat. Já jsem ale zásadním nepřítelem oddělených ložnic. Mám pocit, že častokrát jen to, že spíme vedle sebe, je příčinou, že provozujeme ještě manželské sexuální hrátky. Vím, že se dá namítnout, že přece není žádný problém, aby za sebou oba partneři přišli, když mají na sex chuť, a také, že je smutné, když v našem věku probíhá milování z tak mrzkých příčin, ale to mohou namítat možná čtenářky křídových společenských magazínů, kde není problém být nádhernou dlouhonohou blondýnou s obrovským poprsím, šarmem, hromadou milenců a času. Každá utahaná matka od dětí si jistě nedokáže představit, že když klesá znavená do postele a přitulí se k tomu svému, měla by místo toho v erotickém prádle dohopkat do manželovy ložnice a předvádět tam sexuální výzvy. Když mě manžel v naší posteli odmítne, nevadí mi to, chápu, že je unavený, a naopak. Kdyby mě ale odmítl, když bych se na sex připravila a přišla za ním jenom kvůli tomu, asi by mi to dost vadilo. On sice říká, že by to bylo fajn, být spolu, jen kdybychom opravdu chtěli, ale já se obávám, že by náš sexuální život umřel na úbytě.

Dominika, 37 let: Já bych proti odděleným ložnicím nic nenamítala. Nakonec, máme s manželem dost převrácené biorytmy, takže stejně nikdy nechodíme spát ani nevstáváme společně. Já ho ruším, když jdu kolem jedné hodiny ranní do postele, on zase budí mně, když se ráno v půl sedmé vypravuje do práce. Představa vlastního, třeba hrozně maličkého pokojíčku, vlastní ložničky, je pro mě docela lákavá. Umím si představit, jak bych si to tam pěkně zařídila a jak by se mi tam hezky spalo bez chrápání, prdění (promiňte mi to slovo:-)) a převalování mého muže. Myslím, že i náš sex by se mohl zlepšit, kdybychom museli jeden za druhým zajít a vyvinout nějakou iniciativu, aby „něco“ bylo. Určitě by to přineslo nějakou změnu k lepšímu. Jenže stejně to u nás asi neklapne, protože můj muž je zásadně proti. Tvrdí, že lidi, kteří spolu nespí v jedné místnosti, si tím dávají najevo, že už se nemají tak rádi a že už k sobě nic necítí. A teď si zkuste za ním přijít s takovým návrhem!

MUDr. L. Daneš, sexuolog: „Já jsem zásadním nepřítelem oddělených ložnic, protože ta společná postel, to je právě to, co ty lidi spojuje. A ani nemusí jít jenom o sex. Stačí, že se k tomu druhému přitulíte a víte, že ho máte. I příběhy, které slyším u mě v ordinaci, mi dávají zapravdu. Oddělené ložnice nebo postele oba manžele strašně vzdálí. A to nejen prostorově.“
TÉMATA:
DŮM A BYT