Jednu z nich věnovala autorka Christiane Röhrbein i Praze. Přečtěte si, co píše v kapitole nazvané: Máte-li chuť na postelovou avantýru v Praze
- měly byste předpokládat, že pokud váš "lover" bude starší než 25 let, je s největší pravděpodobností ženatý. Bude od vás očekávat, že mu nebudete dělat žádné "potíže".
- měly byste také vědět, že v současné době je v České republice kolem 2 000 osob HIV pozitivních. Zdá se to na první pohled málo v přepočtu na 10 milionů obyvatel (čísla jsou z roku 95) , ale s desetiletým zpožděním se teď i tady rozšiřuje nemoc stejně rychle jako na západě a i tady přibývá žen, které se nakazily při heterosexuálním styku
- neměly byste se ale divit, ze Češi se přes to cítí velmi jistě a moc si z toho nedělají. I když téměř dvě třetiny ženatých mužů přiznávají, ze zahýbají, jen 22 procent změnilo v souvislosti s nebezpečím AIDS své sexuální chování. Ať už to znamená, že méně mění partnerky, nebo že používají kondomy. Ještě v roce 1993 odpovědělo 61,4 procent mužů, že jsou proti používání prezervativu.
- měly byste vycházet z toho, že antikoncepční prostředky tu sice nejsou tak běžné jako v Německu a jiných západních zemích, přesto bude od vás očekáváno, že se o to postaráte vy a pokud budete těhotné, tak je to také vaše věc.
- měly byste vědět, že nevědomost v sexuální oblasti je veliká, protože sexuální výchova na školách a v jiných institucích v dobách komunismu prakticky neexistovala. Jen od nejmladší generace je možné očekávat více méně fundované znalosti...


V tomhle posledním bodu s autorkou můžu souhlasit jen s první větou. Sexuální výchova má v Čechách velmi dlouhou a dobrou tradici. V dobách komunismu se jí sice říkalo výchova k rodičovství (jsme víc tajnosnubní než Němci), ale byla na velmi dobré úrovni. Kvalitní sexuální výchova ještě ovšem neznamená, že ony „fundované znalosti“ budou uvedeny do praxe. O zodpovědnosti při "hře o jablko" natočila kdysi Věra Chytilová nádherný film. Pochybuji, že se od těch dob něco změnilo. V Čechách se zodpovědnost stále očekává jen od žen a dívek. Na jedné straně právem - je to jejich tělo, ale na druhé straně jsou při téhle hře vždycky dva.

Věra Souradová, USA