Obecně asi více terorizují holčičky, které již od dětských střevíčků trénují budoucí úlohu mrchy, ale najdou se mezi nimi i hoši, ti andílci se zlatými kudrnami a občas roztomile šišlavou mluvou. Malý terorista je zvyklý na to, že svým osobním šarmem ovládá své okolí – jeho rodiče se mohou přetrhnout, aby mu koupili ty nejkrásnější hračky, když z toho už má rozum, chodí zásadně ve značkovém oblečení – může si to dovolit, protože jeho matka ví, že nic jiného si na sebe do školky prostě nevezme. I zcela chudé maminky raději vyškrábnou z peněženky potřebnou částku, protože ví, že usurpátorovi není radno odporovat, jinak to s nimi totiž zkusí po zlém.
Když na to musí jít po zlém, běda celému okolí. Odloží masku roztomilého dítěte a odhalí se v celé své krutosti, neštítí se nasadit ani to nejhorší vydírání – mami, ty mě nemáš ráda, protože mi nechceš koupit, dovolit… Dokáže hodiny zlobně trucovat nebo zoufale plakat. Umí mistrně manipulovat s obecenstvem, takže všechny přihlížející starší dámy mají pocit, že nevinné děcko trpí v soužití s herodesí matkou. Vlastní otec se musí svého nebožátka často zastávat, protože matka-netvor je nespravedlivá a zlá…
Jak se bránit? Prvoplánově, při prvním hysterickém záchvatu většinou volíme afektivní řešení – prostě nezbedníka seřežeme, málokdy to však má uklidňující účinek. Potom jej zkusíte ignorovat – po hodině zoufalého pláče však zjistíte, že to prostě nevydržíte. Z mé vlastní zkušenosti – jsem matkou malé vyděračky – platí jediné: zastavte se v běžném denním kolotoči, chvilku se dítěti pověnujte tak, aby vidělo, že v tu chvíli pro vás existuje jen ono samo, a zkuste mu pomalu a bez emocí vysvětlit, proč nemůžete koupit, dovolit atd… Váš potomek chce svými výlevy většinou pouze upozornit na to, že existuje, nikoli si vydobýt tu kterou výhodu, proto tato chvilka bezvýhradné pozornosti stačí.
Jaký názor máte na dětského teroristu vy? Napište nám své zkušenosti!
Reklama