Moje sestra byla odmalička velmi ambiciózní, nedělalo jí problémy se dlouho do noci učit, jen aby měla samé jedničky a aby to v životě někam dotáhla. Rodiče jí v tom podporovali, já jsem byla spíš pro ostudu, že jsem šla na technickou školu – sestra si udělala ekonomku a hned po ní práva a odjela do ciziny dostudovat. Po návratu z Anglie si našla stejně ambiciózního partnera, vzali se, vydělávali spousty peněz a sestra zatoužila po dítěti. Jenomže Petrovi, jejímu muži, se do toho moc nechtělo, pak zase přišly nějaké zahraniční cesty, nová, ještě lukrativnější zaměstnání, a tak se rozhodli, že vlastně zatím (sestře je 38 let!) žádné dítě nechtějí. Pořídili si tedy, aby měli nějaký objekt zájmu pejska – ohromnou fenu dobrmana, Sárinku. Okolo Sárinky teď oba skáčou jako pominutí, okolo naložení suchých bobulí do psí misky se svolá doslova vědecké konzilium a teplota vody v misce na pití se přeměřuje teploměrem. Sárinka spí v posteli, uprostřed mezi švagrem a mou sestrou a oba manželé se hádají, kdo si ji vezme s sebou na víkend, pokud jej tráví náhodou odděleně. My s maminkou to zdáli pozorujeme a přemýšlíme, kam až to může dojít.

Zeptali jsme se u odborníka a tady je odpověď: Karolínina sestra zřejmě po dítěti opravdu zatoužila, ale měla se s Petrem dohodnout na konkrétním termínu, kdy by měla přijít do jiného stavu. Pokud je jeden z partnerů permanentním odkládačem něčeho tak důležitého, jako je přírůstek v rodině, signalizuje to problémy. Jestliže chtěla dítě, neměla souhlasit s náhražkou v podobě psa, ale měla svůj zájem vehementně prosazovat, neboť v tomto případě bylo odmítání ze strany partnery otázkou pouhé pohodlnosti, nikoli zřejmě zásadního odporu. V situaci, kdy už pes supluje roli dítěte, je těžké dělat nějaká rozhodnutí, ale Karolínina sestra by si rozhodně měla uvědomit, že pes není žádné dítě a že se dítě do jejího života i vedle pejska vejde. Vždyť tato situace je špatná pro oba manžele, ale jistě neprospívá ani psovi.

Reklama