„I já jsem bývala taková. Práce a úspěch byl pro mne vším. V momentě, kdy se moje duše i tělo zhroutilo, jsem musela vyhledat odbornou pomoc. Dnes žiju úplně jiný život, daleko kvalitnější a můžu říci, že dosahuji větších úspěchů než tenkrát. Beru práci jako součást života. Mám muže, který mne obdivuje, jak se dokážu starat také o domácí povinnosti, podporuje mne a chválí. Obdivuje také mou práci a vždy se na práci doma domluvíme. Jsme však šťastnější od momentu, kdy doma vládne princip klasického modelu párového soužití. Jsem tak spokojenější. Proto si myslím, že v případě, že máš pochybnosti o takovém životě, možná bys měla tu odbornou pomoc vyhledat také, píše Ladě čtenářka, která neuvedla své jméno.


K ní se přidává s podobným názorem Simona: „ V každé rodině by měl být někdo (a je úplně jedno, jestli je to člověk rodu ženského či mužského, pokud to dělá dobře), kdo tzv. tmelí a ochraňuje teplo rodinného krbu. Ale tento člověk by měl zažívat rovněž krásný pocit z dobře vykonané práce, měl by vědět, že jeho protějšek si jeho práce váží a cení. Pokud tomu tak není, tak ukřivděný partner může přemýšlet o podceňování, zneužívání a obětování se a obvykle si klade otázku: Proč se mám starat jenom já? Když už si pořídím s někým děti, tak by mělo být samozřejmostí, že se nějakým způsobem podílím na jejich výchově a nejenom na výživě. Když mám jako hlavní prioritu svoji profesi a vydělávám tolik, že si mohu zaplatit paní, jež mi zajistí nezbytné domácí práce, potom si mohu vyšetřit i nějaký čas na své děti. Pokud se peru sama se sebou a nedokážu svým dětem dát (bez předrážděné nervozity, s pokukováním na hodinky) ani ten malý kousek láskyplné jistoty a laskavé trpělivosti, potom je snad lepší se rozvést a dát děti manželovi do opatrování.“


Třetí názor je z jiného soudku: „Nedej se odradit. Držím ti palce. Ty "dobře míněné rady" od předešlých dam neber vážně. Jo, v téhle zemi je to problém. Každý na tebe bude koukat, že nejsi normální když dáváš práci přednost před luxováním. Ale v civilizovaném světě je to normální. Ženy, které chtějí být úspěšné v kariéře, tomu musí něco obětovat. Neunese-li to manžel, rozchod může být nejkrajnějším řešením. Ale pokus se mu to vysvětlit. Rozhodně se však, pokud vedle sebe neunese úspěšnější zaměstnanou ženu, nedej vmanipulovat do hospodyňské role. Tvůj talent a schopnosti jsou něco, co ostatní lidé nemají. Být úspěšná ve své práci znamená zde i nést jho osamění a nepochopení a často i závist ostatních, kteří tak dobří nejsou. Uspokojení v práci, radost z vlastní tvorby je to největší štěstí, které tě může potkat. Jsem dítě matky, která upřednostnila kariéru před rodinou. V dětství to byla nevýhoda, nyní jsem na ni pyšná - je úspěšná ve své práci, duševně mladá a dá se s ní bavit o jiných věcech, než jsou knedlíky a žehlení košil. Chci být jako ona,“ píše Markéta.



TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY