Vaše reakce (tedy až vám to skutečně dojde) by se dala rozfázovat asi takhle:

Fáze č. 1 Absolutní odmítnutí celé situace. Je to zlý sen nebo legrace, nejste schopna akceptovat, že před týdnem s vámi ležel a dnes by radši běžel. Už vás nechce, nepotřebuje, nemiluje. Říkáte si, že to je omyl.

Fáze č. 2 Pokus o obrat ve váš prospěch. Snažíte se vysvětlovat, přesvědčovat ho, že se ještě pořád milujete. Snášíte hory důkazů o vaší nehynoucí lásce v domnění, že tu jeho tím vzbudíte z mrtvých. V této fázi se většinou opouštěný ve své zoufalé snaze zvrátit chod věcí ztrapní natolik, že odcházejícího jen utvrdí v jeho útěku.

Fáze č. 3 Bolest, sebelítost. Jak mohl, po tom všem, co jsme spolu… jak mohl po tom všem, co jsem pro něj…. Mohl! V tuto chvíli je úplně jedno, co jste spolu a co jste pro něj… Zdrhá. Nedohoníte ho. Budete-li se o to pokoušet a vytahovat všechny ty krásné vzpomínky, mučit budete jen sebe. Jemu je to jedno.

Fáze č, 4 Nenávist, touha po pomstě. Pokusy po dobrém jej dostat zpátky ztroskotaly. Nebere telefony, nereaguje na domlouvání rodičů, sourozenců a známých, které jste dostala na svou stranu. Nechce slyšet vaše výčitky a vidět vaše slzy. Nesejde se s vámi i za cenu toho, že mu nevrátíte zlatý řetěz, co si zapomněl u vás v koupelně. Chcete, aby trpěl. Pomlouváte ho, kudy chodíte. Když slyšíte o jeho neúspěchu, říkáte si: to má za to!

Fáze č. 5 Smíření se sebou samotnou. Pomalu ale jistě si zvykáte na to, že dva bez jednoho jsou jeden. Sem tam vás to chytne, když slyšíte zamilovanou písničku, nebo když se ocitnete na místě, kde jste byla s ním. Bolest otupí čas a dobří přátelé, tedy pokud jste o ně v průběhu předcházejících fází nepřišla svými nářky a snahou vybít si zlost.

Fáze č. 6 Návrat do života. Už to víte téměř jistě. Žít se dá i bez něho. Vidíte to stále s větším odstupem a dochází vám, že to trápení bylo vlastně zbytečné (a jak se přitom člověk stihl zesměšnit!). Co je takový rozchod proti hladu v Ugandě nebo ozónové ďouře!

Rozchod není nikdy fér pro toho, kdo chce ve vztahu pokračovat. Neexistuje košer způsob, který by vám vyhovoval, kdy byste si uznale řekla: „Jo, to je panečku frajer, ten se ale umí rozejít! Už jenom kvůli tomu rozchodu jsem ho ráda poznala.“ Každý tunel má dva konce a záleží jen na vás, jak dlouho budete východ hledat. Na druhém konci je vždycky světlo a všude jsou lidi, co si museli okusit tmu, už třeba jen proto, aby věděli, že za světla je jim daleko líp.


TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY