Obecně rozšířený názor je, že kvalita člověka je dána jeho vnitřkem, duší aj. Je to velice ušlechtilé tvrzení, takové "politically correct", nikoho nediskriminující. Bohužel poněkud mylné. Často to říkají ženy, které uráží, že se muži dívají na ženy takovým tím řeznickým pohledem: ňadra, nohy, zadek, obličej - a duši ne a ne uvidět. Tytéž ženy to pak zobecní na to, že muži jsou povrchní a zajímá je jen tělo, duše ne.

Každý člověk je geneticky nějak vybavený, má rád jisté vůně, chutě, má jisté schopnosti a vlohy. To vše spolu s výchovou ho nějak vyprofiluje. Řadu věcí změnit lze, řadu ne, řadu není nutné měnit. Není třeba, aby všichni hudebně nadaní byli prvořadí houslisté, není nutné, aby všem chutnala rajská polévka a špenát, aby všichni uznávali, že Janáček je nejlepší aj. Bylo by dobré, kdyby všichni byli slušní, nezabíjeli (s výjimkou nutné sebeobrany), chápali jiné, ctili život jako takový aj. Člověk je mnohotvárný a individuální, jinak to ani nejde. Někomu se líbí Lada, jinému Picasso, někdo nesnáší Slavíčka a jiný Dalího - stejně tak máme každý v sobě zakódováno vnímání některých tvarů, barev, zvuků aj. jako milé a jiné jako nemilé či nezajímavé.

Taky tak se přirozeně vnímají lidé navzájem. Někomu se líbí ten a jinému ten (a to, i když není člověk zblblý reklamou). Takže když někoho vidím a není mi sympatický, tak to není předsudek - prostě mi jeho vzezření nic neříká, nebo dokonce je mi nesympatický. Tak se dívají muži na ženy a ženy na muže a lidi na sebe obecně. A to rozhoduje při prvním kontaktu primárně, ať se nám to líbí nebo ne.

A není to, opakuju, odsudek.


Samozřejmě, po delší době se člověk dostane dál, do duše, ale to přece není možné u každého, koho potkáme! Můžeme a měli bychom mít rádi všechny lidi, ale nemůžeme mít rádi každého člověka. Nemůžeme se snažit každého poznat a pochopit a zjistit, že je v jádru dobrý a hodný. Tedy, přesněji řečeno, nemůže to udělat každý z nás s každým! A ten, kdo tvrdí, že má rád všechny lidi, prostě lže sám sobě. Pravděpodobně nemá rád nikoho. "Já vyjdu s každým" není nic, čím by se bylo záhodno honosit.

Člověka, který se mi na první pohled nezamlouvá, neodsuzuju, neupírám mu žádná práva, nebrojím proti němu. Jen nemám potřebu se jím zabývat. Existuje nespočet jiných lidí, které zaujme, stejně jako existuje nespočet lidí, které nezaujmu já. Takový je života běh, a je to tak v pořádku.

Nechtějme být jinými, než jsme.


Gentleman
Reklama