Martina žila pětadvacet let v manželství, kdy nebyla šťasná. Trpěla hádkami s manželem, přezíráním, jeho arogantními výstupy před dětmi. Mlčky trpěla to, že její muž měl ve své lednici šuplík se svými potravinami, na které nikdo nesměl sáhnout. Mlčky, protože věděla, že stejně nic nezmůže. Celá léta uvažovala o rozvodu. Měla dvě děti a vždy vůči nim cítila zodpovědnost v zachování rodiny. I když svého manžela nesnášela a nevedla s ním žádný sexuální život, nerozvedla se, aby děti měly svého tátu. Dnes, když jsou děti dospělé a mají své vlastní rodiny, sami jí domlouvají, aby konečně odešla a diví se, že to neudělala už dávno. Teprve dnes přišla na to, že promarnila svá nejlepší léta, kdy mohla být šťastná s jiným, hodným mužem, který by měl rád ji i její děti. Obětovala se pro svou odpovědnost vůči dětem, které jsou dnes schopné s ní mluvit o tom, jaký to byl život s jejich otcem.



Pokud partneři žijí v patologickém vztahu (hádky, neustále napjatá atmosféra, výčitky, deprese), můžou se obrátit na kteroukoli psychologickou, rodinnou nebo manželskou poradnu. Ne každý z partnerů je ale těmto poradnám nakloněn. Pokud je situace dlouhodobě bezvýchodná a zničující, je lepší vyřešit tento stav odloučením nebo rozchodem rodičů. Děti, které žijí v takovém prostředí, často prožívají pocity viny a negativně nesou příkoří a depresivní nálady obou partnerů.
I když stále přežívá předsudek o rozvodem trpících dětech, je pro ně často odloučení rodičů pozitivním řešením. Tyto děti strádají daleko víc stálými hádkami mezi matkou a otcem, než tím, že jsou pak vychovávané jedním z nich. Podle odborníků jsou děti z rozvedených manželství více samostatné a učí se odpovědnosti sami za sebe. Rozvod je vždy velice bolestný zásah do života každého z rodiny, ale pokud se rodiče dohodnou o vzájemném styku s dětmi a jejich výchově, je to někdy to nejlepší řešení bezvýchodné situace.

Reklama