Zkušenost česká:
„Porodnici v Podolí v Praze 4 jsem si vybrala sama, protože jsem o ní slyšela hodně dobrého od kamarádek-maminek, které tam rodily. Už při mé první návštěvě (ještě pár týdnů před porodem) jsem byla mile překvapena ochotou, s jakou mě sestřička provedla po ústavu, ukázala mi porodní sál, pokoje i „hekárnu“. Nebyla to ale jenom vábnička. Moc hezky se ke mně sestřičky, porodní asistentky i doktoři chovali od první chvíle, kdy jsem (vyjukaná prvorodička) překročila v hluboké noci bránu porodnice. Můj muž byl samozřejmě celou dobu se mnou, mohla jsem využít různých ulevovátek od bolesti (od sprchování v teplé vodě přes masáže až po míč). I když můj porod trval dost dlouho a musel být „povzbuzován“, a já nebyla vždycky jako andílek, všichni kolem byli trpěliví a moc mi pomáhali. Když se narodil Jiříček, byla jsem unavená jako horník, ale zároveň šťastná. A taky hladová, takže jsem hned poté snědla manželovi svačinu :-))) Na pokoji jsme pak byly tři maminky a děti byly samozřejmě celou dobu s námi. Bylo to moc fajn, protože jsem mohla malého nakrmit, kdykoliv měl hlad, a mohla jsem se na něj dívat a ukazovat ho tatínkovi, babičce, dědečkovi a dalším návštěvám, které přišly.“

Lucka


Zkušenost německá:
„Můj manžel je Němec, a tak když nás na podzim jeho práce zavedla do severního Německa, poohlíželi jsme se po porodnicích v okolí. Byla jsem totiž těhotná. Bydlíme v malém městečku nedaleko Kolína nad Rýnem, které má také svou nemocnici a porodnici. Byli jsme se tam podívat a moc se nám líbila. Dokonce jsme využili i profylaktické přednášky pro nastávající rodiče a já poslední týdny docházela na akupunkturu pro zlepšení průběhu porodu. Navíc jsem se krátce před porodem dozvěděla, že moje sousedka (taky Češka) pracuje v porodnici jako sestřička. Ještě před dnem D jsem si mohla prohlédnout, jak to v porodnici chodí. Ukázali mi, kde si budu moci ulevit od bolesti, předvedli jak se používá míč apod. Samotný porod probíhal bez komplikací. Manžel byl celou dobu se mnou. Všichni kolem byli celou dobu fajn a perfektně se o nás starali. A když se ráno narodil Christian, byla jsem šťastná, ale taky jsem měla dost. Těch následujících pět dní jsem si připadala jako na dovolené, mohla jsem mít miminko u sebe, ale kdykoliv jsem ho také mohla svěřit sestřičkám (mimo jiné i té „mojí“ ze sousedství) a odpočinout si. Návštěvy mohly přicházet snad od první minuty po porodu a nikdo je nevyháněl. Pyžamo se v porodnici nenosí (i když jsem ho měla s sebou), takže si tam vůbec nepřipadáte jako v nemocnici. K jídlu jsem si mohla vybrat ze tří možností. Prostě pohoda.

Eliška


Také vás překvapilo, jak jsou si oba příběhy podobné? Asi se blížíme do té Evropy. A jaké jsou vaše zkušenosti z porodnice? Napište nám o nich a podělte se o ně s ostatními čtenářkami na stránkách Ženy-in.


Kompletní seznam porodnic v České republice najdete na stránkách věnovaných všemu kolem rodičů a dětí na adrese http://www.rodina.cz/
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY