Sourozenecké hádky jsou staré jako lidstvo samo, v průběhu staletí můžeme sledovat mnohé sourozenecké dvojice, které k sobě nezaujímaly právě přátelské vztahy, a to hlavně ve vladařských nebo velmi bohatých rodinách – prostě jak šlo o moc či o peníze, rodinná pouta šla stranou a košile byly rázem bližší než kabáty. I dnes, ač nežijeme v době panovníků ani aristokratických titulů, znám mnoho sourozenců, kteří si navzájem na sebe najímají právníky a nepromluvili spolu už drahně let. Je to zřejmě tisíciletý fenomén, zákon zachování vlastní kůže, ale zkusme svým zatím malým dětem vštípit už dnes takové zásady, aby se k nim mohly vracet i v dospělosti.

· Dítě by si mělo uvědomit, že mít doma sourozence je lepší, než kdyby bylo samo – je to kamarád na hraní, na svěřování a později i na řešení problémů.
· Protože sourozenec je daný, není možno si jej vybrat, je dobré ho přijmout a nehledat na něm zbytečně chyby – důležité je se do něj vcítit a pochopit ho.
· Pokud má dítě staršího sourozence, mělo by jej respektovat a neprovokovat – podle zásady co by se nelíbilo mně, nebudu dělat jinému. Mladšího sourozence by mělo dítě naopak ochraňovat a pomáhat mu.
· Sourozenci by si měli věřit – jsou si v jistém smyslu nejbližšími lidmi na světě. Mámě nebo tátovi se někdy něco svěřuje těžko – bráchovi se to řekne snadněji.
· Rodiče by měli pamatovat na to, aby se děti o všechno spravedlivě dělily, aby v nikom ze sourozenců nezůstalo vědomí křivdy, nespravedlnosti či ústrků – to by vztahům mezi dětmi rozhodně neprospělo.
· Děti by na sebe neměly žárlit, nejde se tomu vyhnout zcela, ale psychologové říkají, že rozumná matka protěžuje starší dítě – jak to děláte vy? Napište nám svoje zkušenosti s výchovou sourozenců.