Přinesli jsme si jí domů. Malá šedá krabička, dva joysticky. Radovali jsme se, že máme co dělat v chladných zimních večerech. Koupili jsme si hru, kde malý zelený mužík zachraňoval malé modré mužíky před imperialisty, vyvedenými v teplých červenožlutých tónech, kteří chtěli z mužíků udělat koláče. Přibíhali jsme ze zaměstnání, odhodili svršky, popadli joysticky a hurá zachraňovat svět malinkatých mužíků. Jedli jsme jenom rohlíky – dají se koupit vedle v domě v pekařství, zasytí a hlavně – hlavně nepotřebujete při jejich konzumaci příbor, čímž máte volné ruce k držení joysticku a to nemluvím o rychlosti přípravy večeře. Z bytu se ozýval náš silně emotivní křik: „Střel ho! Ber ho! Nech je tady! Prcháme!Tys ho zabil! Jdou po tobě! Pozor na tu gilotinu…!“ (Co si myslí naši sousedé by jistě vydalo na další článek.)
Jednoho dne jsem ale hru dohráli. Koupili jsme si další hry ale žádná nebyla tak krásná jako ta o mužících. No řekněte, co může být krásného na závodících autech? Na chlápkovi, co chodí v metru a střílí (z nějž je navíc vidět jen ruka se zbraní)? Na hraní fotbalu, tenisu, ping–pongu na obrazovce? Záhy jsem ale zjistila, že tenhle názor mám jenom já. On ne. On nadále přibíhá domů, shazuje svršky a hraje a hraje. Říkám mu, že se rozbil kohoutek a jsme pozvolna vytápěni – on hraje. Říkám mu, že volala jeho matka, že je v nemocnici – on hraje. Říkám, že se bortí dům a on hraje.
Naučila jsem se žít vlastní život vedle něho. A koupili jsme si dvě televize. Já koukám třeba na Angeliku a on hraje – vypadá to asi takhle: Postava z filmu, nyvě hledící na svou vyvolenou šeptá: "Nemohl jsem bez tebe již dál žít, lásko má…“ Načež jeho hrdina z Playstationové hry odpovídá: „Chcípni, ty bídáku!“ Moje hrdinka na to medovým hlasem: „Ach, jak jsem šťastna, že opětuješ mou lásku!" Jeho hrdinka řve: „ Pooojď, postřílíme ty svině!“ a zbytek tichého, cituplného rozhovoru mých hrdinů přehluší „tatatatata…!“, kulometná střelba jeho hrdinů, což je moment, kdy si jeden z nás musí nasadit sluchátka.
V létě jezdím na výlety a doma manželovi vyprávím, kde jsem byla a jak to tam bylo krásné. On mi vypráví, kolik postřílel lidí a v jakém už je levelu. Jak to dopadne, si jistě budete moci přečíst v některém z dalších článků.




Vysvětlivky : joystick – ovládání Playstationu, level – úroveň hry (vetšina her mívá několik herních úrovní)
Poučení: Dobře si rozmyslete nákup Plastationu – hra dokáže člověka pořádně vtáhnout a díky tomu, že málo her je pro dva hráče, i pořádně izolovat od okolního světa
Reklama