Znám důvěrně pocit matek, které zatínají zuby a snaží se všemi způsoby dostat pracně uvařený oběd do útrob svého vzpouzejícího se potomka. Nejdříve jsem to vždycky zkoušela po dobrém. Za maminku, za tatínka… Pak přišly sliby: Koupím ti šlapací motorku, autíčko na baterky… nakonec bych mu slíbila i let na Mars a domácí zoo. Syn sice na chvíli přestal myslet na jídlo a něco spořádal, ale vzápětí se dožadoval splnění slibů. Možná se už vypočítavě těšil na večeři, co zase vydyndá.
Tahle metoda je pro nás rodiče sice pohodlná, ale pleteme si na sebe bič. Když nechce jíst, začneme smlouvat. Ještě pět lžic. No tak, sněz to, je to moc dobrý. (Ono to ale už moc dobrý není - jídlo je studené a roste mu na talíři.) Dítě sedí u stolu, koulí očima a převaluje každé sousto několik minut v puse. Určitě už jste taky vyzkoušeli hrozby zákazů a trestů. Nemá to cenu, věřte mi. Ale vyzkoušejte tohle:



1) Nepřehánějte to s velikostí porce – malé dítě toho tolik nespořádá.

2) Dejte pozor, jestli přes den váš nejedlík nedohání stravovací deficit čokoládou a sušenkami.

3) Vařte mu, co má rád, a vymýšlejte společně bláznivé recepty.

4) Nemyslete si, že všechno zachráníte, když při obědě máváte ve vzduchu s naloženou lžící a vydáváte zvuky kroužícího letadla.

5) Neslibujte cukrátka za prázdný talíř.

6) Jestliže dítě jíst nechce, tak ho prostě nechte chvíli hladovět. Ještě si rádo přijde pro chleba s máslem…



Jitka