Těmito úvodními slovy cituji svoji babičku, jež byla moudrá žena doživší se požehnaného věku. Její nadhled a klid je u nás v rodině dodnes vzpomínán, ač je to již drahně let po její smrti. Avšak její dcera - moje maminka - je na tom již podstatně hůře. Nevím, odkud se v ní bere ta zvláštní citová deprivace, jež se projevuje v plné síle v těch nejneuvěřitelnějších situacích. Možná to, že přišla o svého otce (umřel na tuberkulózu), když jí nebylo ani patnáct let a právě končila druhá světová válka, se zásadně podepsalo na její osobnosti. Nebo skutečnost, že se narodila jako poslední čtvrté dítě, rodiči rozmazlované, sourozenci zatracované. Těžko to dnes posuzovat. Každopádně její život s tatínkem měl svá nepsaná pravidla a odehrával se ve zvláštních kulisách a dekoracích. Nikdy jsem nezažila nějaké výraznější hádky mezi rodiči, ale spíše nastala tzv. "tichá domácnost", která pro nás děti znamenala tíživé dusno, napětí a z toho pramenící úzkost a strach z "ničeho". Maminčino "agresivní mlčení" mělo za následek stupňující se tatínkovu potlačenou zlobu, kterou si nezřídka vybíjel na nás dětech.
Až jako dospělá jsem zvěděla, jak býval mamince často nevěrný, zato v domácnosti si musel své prohřešky tvrdě odpracovat. Z maminčiny strany v tom bylo citové vydírání a ta často demonstrovaná "slabost", kterou uváděla slovy: "Já jsem otrůček (touto zjemnělostí zdůrazňovala ženskou křehkost a zranitelnost) celé rodiny." - "Mám toho tolik, že by to nezvládlo ani hovado." Přitom se svou intelektuální úrovní a schopnostmi vypracovala až na vedoucí pozici ve svém zaměstnání a ač ve svých padesáti letech vydělávala více jako otec, tak doma se tvářila jako slabá žena v područí svého muže.
Táta už nějaký rok nežije a naše máma si nyní vymýšlí pasti na nás. Chvíli mně trvalo, než jsem odhalila ty její mazané záludnosti, kterými nás vespolek oblažuje. Tu si vezme na paškál jednoho, tu druhého či třetího. Jsme tři sourozenci a pochopitelně máme své rodiny s odrůstajícími dětmi. Maminka tím svým osobitým způsobem intrikuje, spřádá sítě, aby každého z nás lapila do tenat své zotročující lásky. Potřebuje a musí s někým manipulovat, aby se cítila spokojená. Rozhodně si myslím, že je nutné se takovému zneužívání "rodičovských pravomocí" vzepřít a nenechat se rozeštvávat se svými sourozenci. Lépe je držet pospolu i za cenu toho, že to rodič bude muset zvládnout se skřípajícími zuby. I naše máma to musela chtě nechtě ustát. Už není ta, která by měla kontrolu nad našimi životy.

Dopis čtenářky zpracovala

Reklama