Půlnoc se stala pro Irenu opravdovou hodinou duchů. Zatímco celý dům pokojně spal, její osmiměsíční dcera se kolem dvanácté probouzela s urputným křikem. Krmení ani pití nepomáhalo. Nic nebylo platné ani chování. Zhruba po třech hodinách dcera usínala, matka padala vyčerpaná do postele. V šest ráno byla dcera plná života, zatímco matka si marně dávala studenou sprchu, aby se trochu vzpamatovala.
Byla odhodlaná vydržet, protože se domnívala, že půjde o několikadenní epizodu. Ale, bohužel, ani po několika týdnech se situace nezměnila. A tak nakonec na doporučení lékařky sáhla po prášcích, nejdříve na uklidnění, později na spaní. Ani to však s dcerou nic neudělalo. Na psychologa Irena nepomyslela, ale když jí náhoda s jedním z nich svedla dohromady, postěžovala si, co ji každou noc čeká. „Noční děsy,“ konstatoval po pár slovech. A jak se ukázalo, měl pravdu. Na holčičku i ve spánku depresivně působily závěsy obepínající těsně postýlku – pořízené proto, aby ji rodiče v malém bytě rušili co nejméně. Psycholog doporučil závěsy nezatahovat a byl klid.
„Jak jednoduché,“ řeknou si rodiče, jejichž děti od malinka pokojně spí po celou noc ve svých postýlkách. „Jen kdyby něco tak jednoduchého pomohlo i u nás,“ povzdechnou si rodiče, které jejich děti drží celou noc na nohou.
Jenže recept na bezesné noci, který by byl vhodný pro každého, neexistuje. Jde o záležitost zcela individuální, protože nespavost může mít, i když jsou její projevy napohled úplně stejné, různou příčinu. A důvodů může být celá řada – kupříkladu nemoc, bolesti bříška nebo zubů, úzkost a strach, ale také třeba převrácený režim.
Pro klidný spánek těch nejmenších - a nemám teď na mysli miminka, které maminka každé dvě tři hodiny kojí, ale ty u nichž se předpokládá celonoční spánek - je třeba splnit několik základních podmínek. Jednou z nich je určitě to, že dítě potřebuje jistotu a bezpečí - tak, jak na to bylo zvyklé, dokud odpočívalo v děloze nastávající maminky. Proces ukládání do postýlky i usínání by měl být provázen ustáleným rituálem, pokud možno za stejných podmínek. Ke zklidnění dítěte jistě přispěje pravidelná chvilka, kdy je třeba prostřednictvím pohádky maminka nebo tatínek připraví na nadcházející chvíle odpočinku. Důležité je chránit děti před zbytečným hlukem, i když naprosté ticho může být také problémem, protože si dítě jen těžko zvyká na jiné podmínky – třeba po přestěhování na rušnou ulici pod okny. Důležité je, aby místo, ať už jde o ložnici rodičů, nebo samostatný pokojík, bylo neměnné, dobře vyvětrané nebo vybavené čističkou vzduchu, a aby tam byl vzduch dostatečně vlhký.
Od věci není ani hračka, kterou si dítě oblíbilo, i ta mu dává pocit bezpečí. A protože neustále zmiňujeme klid, usínání dítěte by neměla předcházet napjatá atmosféra, hádky rodičů ani řeči o tom, že dítě nemáme rádi, protože zlobilo, nebo dokonce, že je „zítra tatínek potrestá…“
Záleží opravdu hodně na nás rodičích, zda budou naše noci bezesné. Když už k tomu dojde a my si nevíme rady, nezkoušejme experimenty svých přátel, ale obraťme se na odborníky, ať už lékaře, nebo psychology.
Reklama