Pomalu svítá, z nočního šera vystupují šišaté, různě nakloněné, k sobě se tulící domy ze 17. století. Domy, jež vypadají jakoby se měly každou chvíli zřítit, ale jež jsou postaveny s nevšedním umem, takže v současnosti tvoří největší evropské historické městské jádro. Město, které je vybudováno na tak nevhodném podkladě, jako jsou bývalé bažiny a písečné podloží, propojené stovkami mostů a stovkami grachtů, bude mít vždy nouzi o prostor. A zde jeho obyvatelé prokázali nevšední vynalézavost, a tím vtiskli svému městu nezaměnitelný charakter. Domy jsou stavěné úzké a do hloubky, protože daň se platila z počtu oken v průčelí. Jelikož po strmém, téměř kolmém schodišti uvnitř domu se lze jen stěží pohybovat, ke stěhování nábytku či objemnějších předmětů je ve štítě každého domu zapuštěn ocelový hák. Tak jako ženu zdobí účes, domy v Amsterodamu se honosí ozdobnými štíty a průčelím. Snad s jedinou připomínkou netolerantnosti - inkvizice nařizovala nezakrývat okna, aby se za nimi nemohly páchat nepravosti. Málokteré okno je i teď ozdobené záclonou, většinou jsou holá, jen s roletami pro lepší spánek ve vyšších patrech.
Po staletí Amsterodam přitahoval jako obchodní centrum, mezinárodní přístav a důležitá křižovatka. Není divu, že se zde prolíná podivuhodná směsice lidských osudů a tváří s různým zbarvením duší a těl. A když se k tomu všemu přidá i nesmírná tolerantnost zdejších obyvatel, málokoho překvapí, že se v Amsterodamu střetává více než 100 národů a národností. Rovněž se město stalo útočištěm všem náboženským vyznáním či politickým smýšlením. Duch svobodomyslnosti a harmonického soužití jako by nad městem rozprostřel ochranná křídla a my jen litujeme, že alespoň kousek tohoto nádherného ovzduší nemůžeme přenést k nám do pomyslného "srdce" Evropy. Město se stalo vyhledávaným místem pro různé skupiny mládeže a běžence, své místo tu však také našly lehké i tvrdé drogy. Svítá, ale za okny domů i obytných lodí (plovoucí plošiny s domkem a zahrádkou, hausboty, přestavěné šífy...) lidé dosnívají či se na spánek teprve chystají.
Zábradlí lemující grachty a mosty není vidět pro stovky kol navlečených na ně za ocelový drátek se zámkem jako korály na šňůře. Kola vypadají oprýskaně, rezavě, staře, opotřebovaně, neboť takto každou noc a každý den čekají na své majitele, aby jim posloužily. V této placaté zemi je šlapací kolo velice funkční cestovní prostředek a jezdí na něm kdekdo. Teď se najednou proti nám vynořil asi bankovní úředník - v obleku s dlouhým pláštěm, na rovných řídítkách se spokojeně houpe diplomatický kufřík. Slunce je už nad obzorem, davy lidí proudí ulicemi, čas pro návštěvu muzeí (40), galerií (100) nebo zoo (1). Večer si můžeme vybrat z 60 divadel a koncertních sálů nebo si jen tak sednout do jedné z mnoha rozličných asijských nebo italských restaurací či holandských hospůdek.
Nataša Velenská
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Simba: indonéskou restauraci mi ani nepřipomínej! Dali mi tam děsně spálený banán (tak to mělo být) s rýží, chutnalo to tak nepoživatelně, že jsem zavile pile jen Heineken a radši byla o hladu.
No, mám dojem, že to ani tak není ocelový hák, jako tyč s kaldkou často. Myslím u těch úzkých amsterodamských domů, Amsteriodam se mi moc líbí.
jen celé Holandsko je na můj vkus moc placaté.
O kulturní život tam teda rozhodně nouze není.
Amsterdam je moje oblíbené město, má zvláštní atmosféru, výborné indonéské restaurace a muzeum Van Gogha .... prostě je super.