O tom, že venkov je oázou klidu a pohody, žádný městský člověk nepochybuje ani zbla. To, že se vám venku z města uzdraví věčně uchrchlané děti, je jistotou, na kterou můžete vsadit. Tím, že provádíte mechanickou manuální činnost (třeba dřete na stavbě), se vám jistojistě osvěží tělo a vzpruží mozek. To, že najednou přestanete na venkově potřebovat spoustu věcí a budete tam žít život oproti městskému prostší a jaksi lidsky plnohodnotnější, to je také jistě pravda.
To všechno jsou neoddiskutovatelné skutečnosti a silné argumenty pro ten rázný mnohamílový krok, kterým vykročíte se všemi svými blízkými z města na venkov. Dnes je tento krok pro mnohé záležitostí módní, pro jiné životní nutností, buď to ve městě už nemohou vydržet kvůli chvatu, smogu a stresu, nebo na život ve velkoměstě už prostě nemají dostatek finančních prostředků.
Pokud se stěhujete, neboť to považujete za dostatečně „in“, máte zřejmě na to, abyste svůj dům na venkově vybavili tak, že rozdíl mezi městem a venkovem pocítíte jen v kladných směrech – vzduch bude čistší, obloha modřejší, slunce zřetelnější a koupelna bude se stejnou vytápěnou podlahou, jakou jste měli doma. Máte na to, abyste buď nedělali vůbec nic, nebo denně dojížděli do práce ve městě. Jestliže je pro vás město pasé z jiných důvodů, bývá situace horší, neboť vaše prostředky nebudou asi dostačovat tomu, na co jste byli zvyklí ve svých bytech. A tak buď zatnete zuby a vydržíte – budete statečně chodit do necek pro vodu ke studni, abyste mohli vyprat, budete pěstovat zvířectvo, budete doma na stole rodit děti, a to všechno za asistence televizních kamer, neboť se do vašeho domu budou jezdit natáčet publicistické pořady o tom, jak se vám tam žije. Nadto budete muset statečně tvrdit, že takový život je přesně to, po čem už dlouhá léta toužíte a teď to konečně máte. Ne každý k tomu má odvahu, a kdo ji nemá, končí jako případ třetí, a to je zběh, dezertér venkovských snů, jenž nedokáže postrádat komfort, jak si představoval, kterému chybí kontakt se světem a kterému už za pár měsíců bude vadit, že mu nepodojená kráva bučí už ráno v pět, tedy o tři hodiny dříve, než má nástup jako prodavač v místním konzumu.
Znám odvážlivce ze všech tří kategorií - ty, kteří na to mají, a těm jejich venkovskou pohodičku z duše závidím. Ty, kteří přestali dbát na všechno kromě úporné prostoty svého života mimo městské šílenství – těm já osobně tak trochu nevěřím, nedokážu prostě pochopit, jak je může těšit trávit celý den praním v neckách, když by mohli jet na výlet, zatímco by prala automatická pračka, ale to je věc názoru. Znám i dezertéry, kteří se po několika letech vrátili do podstatně menších bytů ve městě, než byly ty, které původně prodali, aby se mohli vystěhovat na venkov.
Znáte i vy někoho takového? Nebo se vás mé zamyšlení přímo dotýká? Napište nám o tom!

Reklama