Jestli se chystáte na lednovou procházku po Praze, pojďte s námi po stopách méně známých dávných příběhů a tragédií. Začněme na Starém Městě pražském.
V barokním kostele sv. Jakuba za Týnským chrámem se dnes konají poklidné koncerty vážné hudby, chrám však byl svědkem hrůzného příběhu, jenž měl dohru mezi vší pražskou šlechtou. Dobrodinec chrámu Václav z Mitrovic přál si po své smrti být pohřben v chrámu. Měl však mnohokrát strašlivý sen, že byl pohřben za živa. Proto uzavřel se svým lékařem smlouvu, že mu po smrti probodne srdce jehlou. Když pak opravdu zemřel, lékař nedokázal milovanému pánu tak po smrti ublížit a Václav byl pohřben tak, jak zemřel. Byl však mrtev jen zdánlivě, v hrobce obživl, vylezl z rakve a bouchal zevnitř na dveře. Jeho rány však byly přičítány ďáblu a on sám byl nalezen už skutečně po smrti, se stopami utrpení ve tváři vedle katafalku na zemi. Celá zvěst rychle pronikla mezi pražskou šlechtu a mnoho vznešených šlechticů si dávalo pak srdce po smrti jehlou propichovat, aby se jim nestalo totéž.
Další hrůzostrašný příběh udál se ve studentské koleji v Kaprově ulici za kostelem svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí. Správce koleje byl velmi přísný a jako pomocníka měl starého vrátného, jenž studentům všemožně škodil a nedopřál jim žádného povyražení. Studenti se na něj smluvili, vylákali jej do sklepení a tam zinscenovali soud nad ním a popravu. Byl to všechno jen studentský žert, ale vrátnému vypovědělo srdce službu, a když mu žertem přiložili sekyru na hrdlo, padl mrtev k zemi. Jeho duch pak strašil v koleji mnoho let.
Souběžně s Kaprovou táhne se ulice Platnéřská, kde se v domě U železného muže udál tento příběh: Za časů krále Jana Lucemburského žil zde zbrojíř, který měl velmi krásnou a ctnostnou dceru. Tuto dceru chtěl o poctivost připravit jeden cizí rytíř a ona jej odmítla. Rytíř se rozlítil a probodl ubohou pannu dýkou. Umírající ho však proklela a on zkameněl. Jeho duše neměla pokoje, z prokletí jej mohla vysvobodit jen ctnostná hříchuprostá panna, když v den výročí jeho zakletí pronese vysvobozující formulku. Do domu se po několika staletích nastěhovala chudá vdova s dcerou krásnou, čistou a ctnostnou jako jarní květ. Když však rytíř před dívkou se objevil, aby ji požádal o své osvobození, její matka jej zahnala zpět na kamenný podstavec. Na něm zůstal doposud, je však přemístěn do městského muzea – stále čeká na vysvobození.
Z Platnéřské vydejme se ke kostelu sv. Martina ve zdi, do Martinské ulice. Stával tam dům U křížku, který byl svědkem dalšího příběhu. Bydlel tam jeden městský konšel, který byl tak poctivý a bohabojný, že byl zvolen purkmistrem. Měl maličkého synáčka a vedl spokojený život. Stalo se však, že matka synka koupala, a protože byl uplakaný a zlobivý, vrazila mu do ruky na hraní první, na co jí padl zrak. Tou věcí byla městská pečeť. Hoch se uklidnil, ale na pečeť se zapomnělo, a když matka vodu ze džberu vylívala, vylila s ní na ulici i onu důležitou pečeť. Tam ji nalezl nějaký člověk, který ji hned odnesl na radnici a odevzdal purkmistrovu největšímu rivalovi. Za ztrátu pečeti byl purkmistr popraven a jeho žena nadosmrti želela svojí neopatrnosti.
Reklama