Mexická kuchyně, to je oheň, ohňostroj barev, chutí a vůní. Je to horké pálivé slunce, které je všudypřítomné právě tak, jako pálivé papriky. Mexická kuchyně je sice exotická, ale její hlavní složky jsou nám velice blízké a známé. Všichni přece máme na běžném jídelníčku rajčata, papriky i fazole. Dnešní mexická kuchyně je spojení původní indiánské kuchyně a evropských vlivů. Mezi nejznámější suroviny indiánské gastronomie patří kukuřice, fazole, papriky, rajčata, kakao, vanilka a z masa hlavně krocani. Suroviny a způsoby přípravy pokrmů, které s sebou do Ameriky přinesli Španělé, v Mexiku rychle zdomácněly. Rozšířilo se pěstování obilí, rýže, ořechů, skořice a hřebíčku, zelí a kapusty, z ovoce pak broskví, hrušek i jablek. Rychle se ujal chov skotu, ovcí a drůbeže. Při přípravě pokrmů se začal používat olej i víno. V 19. století se na mexickém dvoře vařily francouzské, italské a rakouské pokrmy, jejichž stopy se také odrazily v mexické kuchyni. Hlavní, a většinou jedinou, potravou dnešních obyvatel Mexika zůstávají kukuřice, fazole, papriky a rajčata. Maso bývá vyjímečnou potravní složkou, mnohdy podávanou jen jako součást náboženských rituálů. Z kukuřice, která se pěstuje na polích společně s fazolemi se používají hlavně zrna na jídlo. Mexičané ale umí zpracovat i ostatní části kukuřice. Kukuřičné placky – „tortilly“ se dělají a jedí po celém Mexiku. Papriky a rajčata se pěstují na zeleninových záhonech u venkovského stavení. Mexická kuchyně často používá houby. Jako domácí zvířata se v Mexiku vždy pěstovali a vykrmovali krocani a psi, obojí na jídlo. Jiná domácí zvířata nebyla. Dnes se chovají kuřata, prasata, skot i ovce. Prostý Mexičan si může občas zpestřit svůj jídelníček uloveným divokým králíkem, prasátkem pekari nebo běloocasým jelínkem.

TÉMATA:
SEZONA