V dobách dávno minulých představovalo praní prádla dost velkou fyzickou námahu. Ženy drbaly znečištěné oděvy různými podomácku vyrobenými prostředky, například směsí tuku a popele. Nejdřív prádlo pořádně naklepaly klackem a pak je máčely v řece nebo jiném příhodném zdroji vody. Později přišla na řadu pověstná valcha a horká voda s mýdlem.
S příchodem roku 1927, kdy spatřila světlo světa první pračka, nastaly hospodyňkám na celém světě světlejší časy a hromady špinavého prádla už bylo možné zvládnout s minimální tělesnou námahou a nepoměrně rychleji. Přesto bylo většinou nutné stanovit si na praní „velkého“ prádla jeden celý den, po kterém si asi leckterá pradlena připadala pořádně zvalchovaná. Když pak v roce 1958 uvedla německá firma AEG na trh svoji první automatickou pračku s předním plněním, staly se pračky dostupným symbolem společenského postavení.
S postupným rozvojem technologií a nových materiálů procházely pračky do dnešního dne poměrně strmým vývojem. Od smaltované vany, přes nerezovou ocel až kmateriálu zvaný carobran, který zlepšil nejen životnost moderních praček, ale také se mohutně podílí na snížení jejich spotřeby a ztišení provozu. Rovněž odstřeďovací síla mohla být díky tomuto převratnému materiálu, který se používá i v leteckém a automobilovém průmyslu, zvýšena u nejnovějších modelů praček (např. Öko-Lavamat 88830 od AEG) až na 1800 ot./min. To se to pak pere…


TÉMATA:
DŮM A BYT