Žena-in: Pane doktore, ze zahraničního tisku dobře víme, že zejména v západní Evropě, ale i ve Spojených státech je vyměšování věnována velká publicita, celé vědní obory se zabývají lidskou exkrementací, jak je tomu u nás? Je pravdou, že jste naším skutečně jediným toaletologem?
TOADr. Kakáček: Ano, to je pravda, v naší předlistopadové republice nebylo možné studovat toaletologii vůbec, já sám jsem vystudoval v zahraničí a vrátil jsem se po roce 89 z emigrace. Doufám, že na mnou založené katedře toaletologie si vychovám řadu následovníků. To víte, za komunistů byly exkrementy ožehavým tématem, jsem šťasten, že nyní si o nich každý může svobodně napsat a publikovat své.


Žena-in: Mohl byste našim čtenářkám říci, jak by měla taková vzorová toaletní místnost vypadat z vědeckého hlediska?
TOADr. Kakáček: Tak já bych zásadně doporučil, aby i v domácnostech, nejen ve veřejných budovách, byly pánské a dámské toalety odděleny, neboť každé pohlaví potřebuje i na toaletě, abych tak řekl, své. To nehovořím o samotném záchodě – to je spíše záležitostí urologickou, mám na mysli vybavení toaletní místnosti tzv. exkrementačními doplňky. Ty se pro obě pohlaví zásadně liší: ženám bych na toaletu doporučoval umístit na dominantní pozici po levé ruce telefonní aparát s přídavným věšáčkem na mobilní telefon, po pravici malou tzv. přídatnou poličku na manikúru a zrcátko, pod ní je samozřejmě toaletní papír jako jedno z nejzásadnějších toaletologických vybavení a pod papírem minipolice na popelníček. Na zemi po levé noze je pak košík s časopisy, ten však není podmínkou, neboť ne každá žena si potřebuje při vyměšování předčítat.


Žena-in: A co pro muže, pane doktore, to bude pro čtenářky jistě zajímavé.
TOADr. Kakáček: (směje se) No my muži máme také svá exkrementační specifika. Zde bych naopak na dominantní pozici umístil mohutnou polici na denní tisk, a zejména sportovní noviny. Poličku pro popelníček bych doporučoval větší a pro některé muže, kteří na toaletě i trochu pracují, bych zde umístil výklopný stoleček na dveře proti toaletě, na nejž si může zvláště pracovně vytížený muž položit přenosný počítač. Pánská toaleta by měla být v poměru k dámské větší a delší, neboť muži tráví na toaletě nepoměrně delší čas a je tedy dobré, když se mohou pěkně protáhnout a nemusí se tísnit v příliš malém prostoru. Vloni se vedla na toaletologické konferenci v Ženevě dlouhá disputace o umístění hodin na toalety pro muže, ale nakonec to bylo zavrženo jako zbytečné, neboť čas prožitý mužem na toaletě přesně sleduje jeho manželka a děti, kteří čekají se zkříženýma nohama za dveřmi.


Žena-in: A co říkáte, pane doktore, na přežívající kadibudky?
TOADr. Kakáček: No víte, z hygienického hlediska je taková kadibudka zcela neúnosná, ovšem z hlediska čistě toaletologického je to vynikající balzám na nervy – zvláště je-li umístěna na klidném osamělém místě s pěkným rozhledem, třeba na řeku… To se to pak exkrementí! V takhle kvalitní kadibudce pak můžeme vlastně kromě papíru všechny ostatní exkrementační doplňky zcela vypustit a můžeme ji využít i jako vhodný relaxační prostředek.
Doktora Kakáčka se ptala