První neděle postní se nazývá černá nebo pučálková, též liščí. To proto, že ženy odkládaly barevný šat a odívaly se do tmavého. Další název pučálková je označení dle pokrmu z namočeného a usmaženého hrachu – pučálky. Někde se na vrbové proutky věšely preclíky. Dětem se pak vyprávělo, že jim preclíky přinesla liška. Druhá neděle postní je zvaná pražná podle pokrmu z nedozrálého obilí pražmy. Třetí neděle postní zvaná kýchavná. Někde se říkalo, že kolikrát kýchneš, tolik let budeš živ.
Čtvrtá neděle postní měla zvláštní postavení. V kostelech se měnila barva fialová na růžovou.
Mládež se mohla sejít na návsi a veselit se. Také v tuto neděli družba s ženichem navštívil rodinu do které chtěli o Velikonocích přijít na námluvy. Odtud název neděle družebná.
Pátá neděle postní je nedělí smrtelnou či smrtnou. V ten den byl ve slovanském světě rozšířen zvyk vynášení Morany – Smrtky. Za doprovodu dívek a mládenců, kteří zpívali písně o Moraně, se do vody házel kůl s kusem připevněné slámy, oblečené do starých ženských šatů. Původ „Morany“ je třeba hledat v pohanských dobách, kdy se tak oslavoval konec zimy a příchod jara.
Šestá neděle postní zvaná Květná neboli Květnice. Je to připomínka vjezdu Krista do
Jeruzaléma. Pořádají se procesí, která ve svém čele mívají osla s figurou Krista. Protože lidé vítali Krista palmovými větvičkami a u nás „kočičkami“ říkáme Květná neděle. Větvičky jívy „kočičky“ měly vůbec kouzelnou moc. V kostele byly vysvěceny svěcenou vodou a pak se používaly jako zaklínadla proti všemu zlému. Lidé se opět odívali do pestrých šatů a aspoň jeden kus měl být nový.
Poslední týden čtyřicetidenního půstu se nazývá pašijový /veliký nebo svatý/. Středa před Božím hodem velikonočním je ještě v postní době a říkáme jí škaredá či smetná. Jeden výklad pojmenování je, že se vymetaly komíny. Druhý se váže k Jidášovi, který se škaredil na Krista. Nikdo by se neměl škaredit, aby mu to nezůstalo pro všechny středy v roce. Zelený čtvrtek – jeho název je odvozen od zeleného mešního roucha. Při mši umývá biskup nebo řeholní představený 12 starcům nohy a po obřadu je hostí a podarují. Je to alegorie na Poslední večeři Páně, Kristus stejně učinil svým učedníkům – apoštolům. Na Zelený čtvrtek umlkají v kostelech zvony – říká se, že odlétají do Říma -, aby se na Bílou sobotu vrátily.
Na stole se objevuje první obřadní jídlo jidášky - kdo ho sní na lačný žaludek, bude po celý rok chráněn před různými nemocemi a uštknutími. Jak již napovídá jméno Zelený čtvrtek, má se jíst něco zeleného, abyste byli po celý rok zdraví. Proto se vaří polévka z jarních bylinek - kopřivy, libeček fialkové a jahodové listí.
Velký pátek býval dnem nejpřísnějšího půstu, někde se nejedlo vůbec nebo jen chlebová polévka, kyselá polévka ze zelí, mléka a vajec nebo ryba, která byla prohlášena za postní pokrm. Symbolem byla voda, kterou se omývali lidé a zvířata, aby byli po celý rok zdrávi. S Velkým pátkem je spojeno mnoho lidových pověr o otevírání země.
Bílá sobota - půst skončil večer po vzkříšení Krista. Vzkříšení bylo původně jen slavnost. Z "Božího hrobu" se vyzvedla monstrance a ta se nesla v čele průvodu. Na Bílou sobotu se před kostely světí oheň, kterým se pak zapálí paškál /velikonoční svícen/. Oheň si lidé odnášejí domů, aby si zažehli nový.
Boží hod velikonoční - po „hrubé“ mši se provádělo okázalé svěcení pokrmů, které přinesly hospodyně. Takový uzlík obsahoval mazanec a talíř plný barvených vajec. Doma potom hospodář před obědem každého podělil krajíčkem mazance a vajíčkem.

Corina Schlesingerová

TÉMATA:
DŮM A BYT