Když vcházíte do mexické krčmy, měli byste mít na hlavě sombrero a na sobě pestrobarevné poncho, pokud nejste zrovna chudým peónem – to pak můžete být prostovlasý a bosý, nuzně oděný v bílý plátěný šat – ano, to jsou ti nebozí vesničané ze Sedmi statečných. Pokud jste žena a vcházíte do mexické krčmy, patří se mít široký výstřih, havraní vlasy, uhrančivý pohled a v ústech růži. Pokud jste psanec a vcházíte do mexické krčmy, máte na sobě černé sombrero, na něm bílej prach, pod ním hadí oči, ze kterejch jde strach… Na ústech máte černý šátek, abyste se nezadusil pouštním prachem a aby vás nepoznal místní šerif. Při příchodu do lokálu byste asi měli odložit zbraně – ani ostřílení barmani z krčmy Santa Puelo, kde bejvávalo veselo, nemají ve svém baru rádi žádnou melu.

V pravé mexické krčmě je malba poněkud oprýskaná, podlaha ošlapaná, dřevěná a celý interiér působí mile starosvětsky a zajetě. Krásné seňoritas tam roznášejí pravé mexikánské lahůdky, ohromné množství zeleniny a fazolí, taky něco od masa a kukuřice – to vše okořeněno ďábelskými chillies. Z kukuřičné mouky vám připraví tortilas – křupavé placky s rozličnými náplněmi a k masu dostanete omáčku salva mole, kterou se naučily bílé tváře od aztéckých bojovníků.

Vše budete zapíjet samozřejmě tequilou až do rozežrání jazyka, ale pokud si vzpomenete na klasika americké literatury Johna Steinbecka, víte, že v oblasti kolem města Salinas se pijí i Staré tenisky, což jsou ranní slitky všeho, co zůstalo na stole, a také pivomléčný koktejl – ten si objednal doktor.

Když se nadlábnete a popijete krajové speciality, můžete si ještě zakouřit havana, doutník, jež na svých oblých stehnech uválely ženy na nedalekém Ostrově svobody. Pak si vezmete zpět od barmana svůj opasek, pověsíte jej proklatě nízko, vrazíte si sombrero nízko do čela a houpavým krokem opustíte lokál.

Od zítřka soutěžte v naší soutěži o večeři pro dva v pražské restauraci Baracuda v Krymské ulici, Praha 10.
Reklama