Před časem jsem dostala do schránky letáček s optimistickým textem nabízejícím ty nej, nej, ale úplně nej... služby v oblasti úklidu - pod vším podepsán: mobilní telefon. Protože ceny byly zcela neuvěřitelné, neodolala jsem, zavolala a ocitla se tím telefonátem v jakési podivné realitě, jejíž ovládací panel držela slečna, kterou jsem nikdy předtím ani potom neměla tu čest poznat.

Tato stejná slečna se mi představila nesrozumitelným jménem jako majitelka firmy a domluvila se mnou operativně vyčištění sedací soupravy a dvou koberců na druhý den. Druhý den jsem ve smluvenou hodinu čekala doma - nic. O dvě hodiny později jsem zavolala sama na mobilní telefon, slečna se mi veleomluvila a řekla, že přijde za další dvě hodiny. Protože nepřišla, volala jsem jí ten den ještě asi třistapadesátkrát, ale telefon nezvedla.

Až pozdě v noci jsem se dovolala na tentýž mobil jiné osobě, která mne politovala a střelhbitě nabídla na druhý den mládence, který prý čistí ještě lépe než ona původní slečna. Vůbec nechápu, proč jsem se s nimi stále ještě bavila, asi jsem opravdu tolik moc stála o ty levně vyčištěné předměty - se vším jsem nakonec souhlasila.

Druhý den k nám přišel pohledný vymydlený mladíček, se kterým však zjevně nebylo něco v pořádku, dokonce tak zjevně, že to zaznamenal i můj obvykle poměrně netečný muž, který se s ním střetl na odchodu do práce. Jakou deviací trpěl, se mi nakonec naštěstí nepodařilo zjistit, koberce i sedačku ale vyčistil prachmizerně a já se s ním pochopitelně vzhledem k již řečenému bála hádat o odměnu. Tudíž jsem zaplatila, co si řekl - a ta suma tomu, co bylo na letáčku, naprosto neodpovídala.

Po jeho odchodu jsem nažhaveně letěla k telefonu, že si to s nimi pěkně vyřídím. Ale ten telefon už nikdo nikdy nezvedl a jestli neumřeli, nezvedají ho dodnes.

Reklama