Kdo se pohyboval v pátek 10. 1. 2003 v nákupním centru Nový Smíchov, mohl být svědkem neuvěřitelného představení v prvním patře, v obchodě s oblečením skandinávské značky. Likvidují svou prodejnu a vyhlásili výprodej šatstva s 90% slevou. V 17.00 již museli zatáhnout roletu a postavit před ní ochranku, která trpělivě všem nově příchozím vysvětlovala situaci.
Obchod byl zcela zaplněn nekonečnou frontou zatočenou do tvaru ulity. Tvořili ji lidé s nákupními vozíky přetékajícími oblečením. Brali vše, bez ohledu na velikost či druh. Stáli tam i s malými dětmi, trpělivě, několik hodin. Fascinovalo mě hlavně, že ty děti to vydržely. Dovnitř nepouštěli již nikoho. Potřebovali-li koupěchtiví zákazníci ven z obchodu (WC, doplnit jídlo a pití) museli se nahlásit do písemného seznamu ochranky, aby se mohli zase dostat zpátky. Vypadalo to jako nájezd kočovného rabujícího kmene. Zákazníci, muži i ženy, cpali zboží do vietnamských pruhovaných obrovských tašek. Kdokoliv šel kolem, strnul úžasem. Lidé postávali před obchodem a nevěřícně zírali. Litovala jsem, že nemám fotoaparát, momentky by to byly dokonalé. Tím pohledem se chodili kochat i zaměstnanci z okolních obchůdků.
Nemám ráda, když se všichni posmívají hypermarketové kultuře. Jak to mám asi jinak zařídit, když s manželem pracujeme a naše rodina sní hory jídla? Jednou za 14 dní o víkendu, v noci, kdy je nejméně lidí, tam zajedeme a naplníme auto potravinami. Nabouchám lednici i mrazák a mám pokoj na dva týdny. Dokupuji jen pečivo, zeleninu a ovoce. Je snadné se tomu posmívat, ale ať mi tedy ti povýšení kritici poradí. Bude jim připadat kulturně více na úrovni, když se budu denně vracet obtěžkána narvanými igelitkami jídla ze sídlištní sámošky?
Ovšem pohled na Kappahl dostal i mne. My všichni venku jsme pronášeli všelijaké žertovné hlášky a bavili se pohledem na nákupní divadlo. Bylo by ale neupřímné, kdybych nepřiznala, že my, venku zevlující ženy, jsme zároveň pociťovaly nervózní nejistotu, zda jsme přeci jen nepřišly o šanci výhodného nákupu. Dovnitř jsme stejně nemohly. Tak jsme aspoň zvenku mohly ohrnovat povýšeně nosánky.