
O to větší překvapení nás čekalo již během prvního hárání. Naše způsobná a vychovaná psí slečna se změnila v protřelou „děvku". Žádný nekalý způsob úniku ven za psy jí nebyl cizí. Stačilo pranepatrné pootevření dveří, např. kvůli panu pošťákovi, ihned se touto skulinou protáhla coby hadí žena a pelášila pryč hluchá a slepá k našemu volání. V té době jsme bydleli v bývalé staré škole, obývali jsme tudíž pouze jednu třídu, resp. místnost, koupelna, toaleta a spíž byly na chodbě domu. Nakonec to dopadlo tak, že jsme ji museli po těch nejstrašlivějších 14 dnů uvazovat na noc k noze od postele (ostatní nábytek dokázala utáhnout), aby se naše noční „záchodové" chvilky nezměnily v dlouhé celonoční pátrání.
Navíc dokázala celou noc provýt, neboť tušila, že se pod oknem vbrzku shromáždí její ctitelé. Do domu jsme se občas museli probojovávat klubkem neodbytných a sveřepých psisek, kterých se stahovalo na dvůr neuvěřitelné množství připomínající prvomájová shromáždění na Letenské pláni. Oba tábory, psích mužů pod okny a jedné roztoužené fenečky v místnosti, se dorozumívaly vytím. Zatímco psům pod okny občas došla trpělivost a odešli, Šerince nikdy. Zalezla do nejzazšího koutku pod postelí a tichounce, avšak intenzivně celou noc „zpívala".
Avšak její nejlepší trik spočíval v tom, že vyšplhala zadkem po kmeni stromu co nejvýše (prostě taková psí stojka, často doslova stála na špičkách drápků), aby tam zanechala milostný vzkaz i pro velká plemena psů. Pokaždé jsme si oddychli, když hárání skončilo.
P.S. Štěňátek se ve třech případech dočkala.
Nový komentář
Komentáře
Máša byla coby háravka docela spořádaná, bohužel měla ctitele ne na ulici, ale hned doma.
corazon:
A clanek?
Ta popisovaná psí stojka je asi velice oblíbená, náš pesan ji používá k vykonávání velké potřeby (!), čím víc "vůně" zanechané pro velké psy, tím líp