Největší ztráty vody probíhají u psů pomocí jazyka. Pes se totiž nepotí, proto si svou tělesnou teplotu reguluje zrychleným dýcháním s pootevřenou tlamou a vyplazeným jazykem. Samozřejmě ke ztrátě tekutin také přispívá močení.
Vypařování vody je tím větší, čím je tlama otevřenější a z ní visící jazyk delší. Svou roli tu hraje fyzická zátěž a okolní teplota. Proto by pes, který se zdržuje v bytě nebo na zahradě, měl mít neustále přístup k misce s čistou vodou. Plánujeme-li třeba v létě delší výlet, či procházku, měli bychom automaticky přibalit ke své lahvi ještě jednu pro našeho psa. Pokud psa krmíme suchou potravou, měla by být jeho dávka vody vyšší, než obvykle.
Někdy pes nechce pít z misky, z které pijí ostatní psi, neboť jejich sliny plavou na hladině. Stejně jako lidé i někteří psi pijí „esteticky", způsobně, jiní naopak vodu chlemtají a pijí s pootevřenou mordou, takže jim přebytečná voda stéká zpět do misky.
Ani v zimě psům vodu neohříváme, protože teplá voda na ně často působí jako projímadlo. Pokud se pohybujeme v ekologicky čisté krajině, můžeme psovi dovolit napití z louže, nebo v zimě chlemtání sněhu. Ostatně si dodnes pamatuji, s jakým potěšením jsme sami jako děti lízali čerstvě utrhlé rampouchy.
Velkou spotřebou vody se vyznačují neurotičtí psi, kteří se k napití uchylují vždy ve „stresových" situacích. Stačí, aby u dveří zazvonil někdo cizí, a pes se vrhne k misce s vodou, jako kdyby již týden nepil. Jedná se o stejný princip, proč se na uklidnění a překonání strachu a částečného stresu podává občerstvení v letadle. Takový neurotický pes dokáže vypít přes čtyři litry tekutin denně. Pro nás to znamená, abychom častěji kontrolovali jeho misku s vodou a rovněž častější venčení.
V souvislosti s právě probíhajícím zimním obdobím nezapomínejme, že mráz vysušuje zrovna tak jako vedro v létě a proto dohlédněme na správný pitný režim našeho čtyřnohého společníka, abychom mu do budoucna „nezavařili" na ledvinové problémy.
Reklama