
Štěňata si říkají o potravu dospělým psům, nejčastěji matce, tím, že jí opakovaně strkají čumáčkem do koutů jejich tlamy. samozřejmě vzhledem k jejich výšce se přitom musí stavět na zadní. Tímto způsobem vlastně žadoní o svůj příděl i štěňata vlků a dalších divokých psů v přírodě. Tudíž štěněcí žebrání je ve smečce, či u jedince stejného druhu naprosto v pořádku.
Avšak mnozí psi si toto chování s sebou nesou i do dospělosti. Ono totiž přeneseně vyjadřuje také snahu uklidnit či uchlácholit toho druhého, nebo naopak symbolizuje podřízenost provádějícího zvířete vůči jinému členu smečky. Náš pes nás lidi ze své rodiny samozřejmě považuje za svou smečku, proto si své pudově dané signály zkouší i na nás, domnívaje se, že jim vždy správně rozumíme.
Bouřlivé vítání „páníčka" doma, kdy pes vyskakuje co nejvýše ve snaze olíznout vám obličej je v podstatě zritualizovaný akt mláděcího žebrání o potravu. Stejný význam má i „panáčkování". Poslední dvě zmiňované „konverzační fráze" nevadí. Co však vadí, je žebrání u stolu.
Zde můžeme zasáhnout výchovou: nenecháme za žádných okolností psa sedět u nás s vyčkávacím výrazem ve tváři, když jíme. Vykážeme jej na jeho místo. Návštěvy slušně, leč důrazně požádáme, aby našemu psovi nic nedávaly. Pes by se během našeho hodování neměl ke stolu vůbec přibližovat. Můžeme mu však předkládat jeho misku před či zároveň s našim zasednutím k jídlu.
Nový komentář
Komentáře
žebrají, no jo, ale nevnucujou se. Ví, že většinou nic nedostanou, tak čekají opodál, kdyby něco aspoň upadlo
U nás někdy žebrají
, tedy jedna z nich. Dělá neuvěřitelné oči.
Jojo, naše
Ťápa je tak naučená, že k mému jídlu vůbec nechodí, páč ví, že nic nedostane. Zato u pánečka se může strhat a oči jí div nevypadnou, snaha je vždy korunována úspěchem a já se moc zlobím, protože pak její jídlo vyhazuju.