Bez jakéhokoliv podtextu černého humoru lze říci, že na vánoční stromek lze pověsit takřka cokoliv. Od bonbónů, čokolády a ovoce přes rukodělné výtvory potomků z mateřinek až po bohatě zdobené starodávné ozdoby po prababičkách. Čím barevnější a pestřejší cetky tím lépe, i když v posledních letech přichází do módy naopak stromky jednobarevné či moderně řečeno "tón v tónu".
Také krášlení stromečků totiž kráčí s dobou. Zpočátku byly používány výhradně přírodní materiály rostlinného původu - jablka malých odrůd, hrušky, sušené švestky, ořechy, jen v některých místech zlacené případně polepované odstřižky barevných látek.
Později přišlo do módy cukroví, většinou medové, v Praze pak speciální figurální pečivo sněhové pocházející z cukrářské dílny Josefa Reimanna na Linhartském plácku.
Používání ozdob papírových - řetězů, zvonečků, hvězd, střevíčků - bylo omezeno jen na některé regiony, např. Podkrkonoší. Tam také vznikaly první ozdoby skleněné, které koncem šedesátých let minulého století navrhoval Královehradecký sklářský ústav. Záhy se jejich výroba stala zaměstnáním četných domácích sklářů v Doubravici, Trotíně, Zdobíně a dalších obcí. Dodnes je dodáváme téměř stovce zahraničních firem.