Před měsícem začal z ničeho nic dělat loužičky na linoleu v předsíni nebo v kuchyni. Zajímavé bylo, že na velkou stranu chodil (a stále chodí) normálně na kočkolit. Na kobercích se nikdy žádná loužička neobjevila. Když jsme odjeli na týden k rodičům, kteří mají v celém bytě koberec, chodil celý týden poctivě na kočkolit a žádné problémy nenastaly.
Avšak jen co jsme se vrátili domů, máme loužičky na linu den co den - střídavě v předsíni a v kuchyni. Vyzkoušela jsem snad všechno: změnit typ kočkolitu, přidat další záchody na kritická místa, umyla jsem podlahy savem, postříkala je sprejem odpuzujícím kočky, kapala na lino citrón (který má údajně kočky také odpuzovat), po každém jídle dávala kočičáka na záchod (někdy se dokonce vyčůral), ale nic nepomáhá.
Dokonce jsem s ním byla i na veterině, jestli není nemocný, protože jsem se dočetla, že tak kočka často dává najevo, že není v pořádku. Náš kočičák je ovšem je naprosto zdravý :-).
Jediné, co mne ještě napadá, je, zda to nemá nějakou souvislost s naším starším kocourem. Ale zdánlivě je vztah mezi nimi v pořádku. Mají se rádi, hrají si spolu, mazlí se, vůbec se neperou, takže to na souboj o teritorium nebo něco podobného také nevypadá. Už si nevím rady a umíte si představit, jak mi je, když manžel ráno co ráno šlápne v čistých ponožkách do louže a nadává, až se byt otřásá :-). Mám strach, že bude chtít dát našeho mazlíčka pryč, pokud se situace nezlepší.
Daniela Protože rady odborníků selhaly, obrací se Daniela na vás, milé čtenářky, zda máte s podobnými kočičinami nějaké zkušenosti. Máte nějaký recept, jak kočičí prasátko naučit způsobům?
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Simba: Život je tvrdý a v okamžiku, kdy se kotě umí o sebe postarat samo se stává konkurentem. Ale věřím tomu, že přešlechtěná Micci von.. bude klidně kojit do 4 měsíců, té potrava neubyde
Ťapina:
přesně, a nesnese je už dál ani v bytě. Prostě na ně reaguje jak na vetřelce. Dost mne to u naší Micky tehdy překvapilo.
Zuzana S. Fenclova: Tak to bude asi otázka šlechtění. Obyčejná vesnická kočka koťata vyžene ve dvou měsících a nechce je už ani vidět.
Mirka: S těmi štěňaty je to přesně tak, že když je chovatel neutratí, tak ho vyloučí z chovatelského svazu. Konkrétně se jedná o bílou barvu u boxera zastoupenou na víc než 30 % těla.
Zuzana S.Fenclova: Takhle přesně mi to říkala známá chovatelka: CO si to zase vymysleli ?! (myšleno FIFE). Koťata doma do 13 týdnů? Tak ať si to s nima zkusí! Mimochodem o chovatelských svazech si myslím svoje. U psů je třeba běžné utrácení štěňat kvůli nesprávné barvě, přitom by si je mohl někdo vzít s tím, že nebudou chovní.
Jinak si nemyslím, že by dva měsíce byly pro odebrání kotěte od matky brzy. Ty tři měsíce razí takoví "chovatelé teoretici", ti, kdo skutečně kočky chovají ví, že s bandou tříměsíčních výrostků se v bytě nedá vydržet. A u volně žijících koček je to taky tak. Koťata v 8 týdnech znají všechno, co znát mají a matka je prostě vyžene.
Kocicka: Ze zkušenosti své a hlavně svých rodičů vím, že tohle je základní vlastnost všech koček. Jestli uvažujete o tom, že svého kocourka dáte vykastrovat, tak můžete čekat zklidnění, ale rozhodně to nebude ze dne na den, tak do dvou let bude řádit jako neřízená střela
BIM - můj kocour byl několikátý v řadě - a z toho co jsme zažili, tak mi přijde že pokud chceš kočku "domácí" (která nechodí ven), tak je lepší aby to bylo kotě zase od "domácí" kočky...nalezenci jsou obvykle divočejší, hůře uhlídatelní (dva nám skončili na ulici pod koly aut) a hůře zvladatelní.
Také souhlasím s tím, že by se kotě nemělo brát příliš brzy od mámy - jednoho nalezenečka jsme měli snad šestitýdenního (to byla kočka) a bylo vidět, že jí ta máma chybí..
BIM: Neboj se, u mých rodičů se v bytě vystřídalo několik kocourů a tohle žádný nedělal.
Jana: To namáčení čumáčku bych rozhodně nedoporučovala, ani u koček, ani u psů. Oni to neberou jako něco hnusného, čuchání k moči a trusu je pro ně normální, takže si to spíš vysvětlí jako: "Takovou pěknou loužičku nám tady miláček udělal, šikovný kluk!"
Danielo, a neuvažujete o tom, že byste ho nechali vykastrovat? Ono by to pro něj bylo jednodušší, když žije v bytě
Nevím, jak u kocourů, ale u kočiček je možné provést kastraci po první říji, čili v pohlavní dospělosti 
To, co psala ClarCa, se mi zdá nejpravděpodobnější důvod, proč Vám čůrá po bytě
Vždycky jsem si myslela, že kocouři značkujou podobně jako pejsci - na nohy od nábytku a podobně, ne loužičky na podlaze.
No my máme podobný problém s fenkou - teď po štěňatech se to ještě zhoršilo. Taky nevím, co mám dělat.
My měli doma spíš opačný problém. Náš kocourek je ze statku a když jsme si ho přinesli domů, tak byl takový malý zablešený a zavšivený uzlíček, který uměl chodit na záchd na slámu. Doma jsme ho odblešili a vykoupali a ukázali jsme mu jeho záchodek (lavor s kočkolitem). Bylo až neuvěřitelné jak okamžitě věděl o co jde a co se po něm chce. A jak nám kocourek rostl tak nám nastával problém jak ho naučit chodit ven (na záchod), protože se vždycky vracel ze zahrádky úprkem domů a hned na záchod. Až když se jednou kočkolit nasypal na záhon tak pochopil, že se může i venku. Ale to byl úplně jiný problém. Náš kocourek je sám a je vykastrovaný, má zahrádku a za zahrádkou pole plné myší a naučil se chodit na záchod ven, je to náš
.
jestli není kastrovaný, tak si značkuje území... zvlášť proto, že je tam ten starší kocour... Do určitého věku ho ten starší bude brát jako "kotě" a bude se o něj klidně starat, ale pak najednou pro něj začne být vetřelcem. Náš starý kastrovaný kocour učil na chalupě okolní koťata chytat myši, mohli mu lízt do misky, kočkovat se s ním - všëchno si nechal líbit - ale jen do určité doby - jak koťata začaly dospívat, tak se najednou rvali zcela "vážně" a naostro. A řekla bych, že to bylo spíš ze strany těch koťat, která si začala vymezovat území na úkor starého pána...