
Zvláštní je, že workoholismem trpí spíš manažeři, programátoři či lékaři než obráběči kovů, jeřábnice či popeláři. Precedensem budiž v tomto případě příběh pětašedesátiletého Georga Pye z anglického hrabství Devon. Metaře.
Georg odešel do zaslouženého starobního důchodu, v němž vydržel dvanáct dní. Pak se zhroutil. Bez práce, jíž poctivě vykonával devětačtyřicet let, nedokázal žít. A tak ho obyvatelé městečka Axminster záhy začali potkávat při projíždění ulic vlastním čistícím vozem, který si koupil na splátky. Přestože uklízí zdarma, vstává už v noci, aby předběhl svého nástupce, který je za zametání ulic devonského hrabství placený.
O tom, zda jde v jeho případě o workoholismus či prostý pracovní entuziasmus, se agentury nezmiňují.
Nový komentář
Komentáře
Landriel: Taky takové případy znám.
Některé věci nepochopím
tohle by si měl přečíst můj muž - ten pořád tvrdí, že není workoholik, ale přitom přijde z práce domů, sedne k pc a jede dál.
Efča:
No ať klidně George přijede sem na Moravu, tady si s nikým překážet nebude a může uklízet od rána do večera
Tak tohle mi naštěstí nehrozí
Tak to teda klobouk dolu! V noci vstavat a vubec, to pracovni nasazeni v duchodovem veku... Asi je pan opravdu trochu "zavislak", ale na druhou stranu, mozna by nekomu neskodilo, kdyby si z neho vzal priklad. No, zadny extrem neni v poradku.