1. Je strategie nefinančního ohodnocení zaměstnanců v současnosti spíše záležitostí image, nebo tuto možnost vnímáte jako pozitivum personální politiky?
Od roku 2000 můžete k penzijnímu připojištění získat i daňově zvýhodněný příspěvek od zaměstnavatele. Domnívám se, že možnost přispívat na penzijní připojištění je pro zaměstnavatele jednoznačně dobrým nástrojem nefinanční motivace zaměstnanců. Z našich zkušeností víme, že podnik přispívá svým zaměstnancům ze dvou důvodů. Prvním a hlavním důvodem je stabilizace a motivace svých zaměstnanců, což se pozitivně projevuje především v oborech s vysokou fluktuací či nedostatkem vysoce kvalifikované pracovní síly. Tento stimulační nástroj se dá navíc využít velmi flexibilně v závislosti na personální strategii podniku. Může být přiznáván zaměstnancům plošně, v závislosti na odpracovaných letech, z hlediska důležitosti toho či kterého zaměstnance a jeho přínosu pro podnik. Variabilní bývá také jeho výše stanovovaná opět dle kritérií a priorit firmy. Vznikají tak ucelené systémy zainteresovanosti a odměňování zaměstnanců. Druhým důvodem je efektivnější vynakládání mzdových prostředků, kdy navyšování mzdy zaměstnance formou příspěvku na penzijní připojištění přináší oproti klasickému zvýšení mezd zaměstnavateli finanční úsporu, která může být u podniků s větším počtem zaměstnanců již velmi zajímavá. V neposlední řadě patří poskytovaní příspěvku na penzijní připojištění zaměstnancům k „dobrým mravům“ již v mnoha firmách v České republice, takže můžeme říci, že i záležitost dobrého image hraje svou roli.
2. Do jaké výše může zaměstnavatel přispívat na penzijní připojištění?
Příspěvky na penzijní připojištění zaměstnanců si může podnik odečíst od daňového základu, a to až do výše 3 % z vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti. Zaměstnavatel z příspěvků na penzijní připojištění neplatí ani pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Díky těmto daňovým úlevám lze snížit mzdové náklady na zaměstnance a využít takto uspořené prostředky pro další rozvoj podniku. Například podnik, který přispívá svým 50 zaměstnancům, jejichž průměrná hrubá mzda činí 10 000 Kč měsíčně, každému na penzijní připojištění 300 Kč měsíčně, může ročně ušetřit na odvodech sociálního a zdravotního pojištění již jistě nezanedbatelných 63 000 Kč.
Podle novelizované vyhlášky o fondu kulturních a sociálních potřeb mohou příspěvek na penzijní připojištění poskytovat svým zaměstnancům i státní a rozpočtové organizace.
3. Kdy začíná zaměstnanci nárok na čerpání příspěvku od zaměstnavatele?
Zaměstnanec nemá ze zákona nárok na příspěvek od zaměstnavatele. Ten je dobrovolný a závisí na vůli zaměstnavatele. Jak již bylo řečeno, stává se zaměstnavatelský příspěvek na penzijní připojištění oblíbeným nástrojem personální politiky v řadě firem. Je také velmi pozitivně vnímán i ze strany odborových organizací a velmi účinně využíván při kolektivních vyjednáváních s vedením firem, kdy se obě strany právě v tomto bodě o jeho zavedení či stanovení měsíční výše vzácně shodují. Zaměstnanci podniků, ve kterých ještě zaměstnavatel nepřispívá, mohou sami na tuto možnost zaměstnavatele upozornit s tím, že je výhodná pro obě strany.
4. Jaké výhody přináší pro zaměstnance tato forma nefinančního ohodnocení od zaměstnavatele?
Příspěvky na penzijní připojištění od zaměstnavatele nejsou na rozdíl od mzdy zdaňovány, zaměstnanec z nich neplatí daň z příjmu, sociální ani zdravotní pojištění. Fakticky tak dochází ke zvyšování čistého měsíčního příjmu. Například zaměstnanec s měsíčním příjmem 10 000 Kč a 300 Kč příspěvku zaměstnavatele ušetří ročně 1 000 Kč oproti tomu, kdyby se mu zvýšil měsíční příjem o stejnou částku „klasickým“ navýšením mzdy. Samozřejmě zároveň využije i veškerých výhod vyplývajících z penzijního připojištění. Navíc si včasným pravidelným spořením také velmi efektivně vytvoří nezanedbatelnou finanční rezervu do důchodu.
Závěrem můžeme říci, že podniky poskytováním zaměstnavatelského příspěvku na penzijní připojištění také přispívají ke změně myšlení lidí, kteří ve většině případů (zvláště je to patrné u mladších věkových skupin) dosud neuvažovali o tom, že by měli začít myslet také na zabezpečení své životní úrovně v důchodu.
Tento článek vznikl ve spolupráci s Penzijním fondem České pojišťovny
Nový komentář
Komentáře
Simba: No jo, platíme na penze současným důchodcům, ale až budeme sami v důchodu, tak nám nebude mít kdo platit.
mamina:
...taky nevidím smysl v současném státním penzijním systému.
Penzijní připojištění je určitě dobrá věc, jenže za těch zhruba 10 let, co existuje se hodně změnily i podmínky. Podniky přispívají zaměstnancům, to je pravda, podle délky zaměstnaneckého poměru, jenže tato částka už nezakládá nárok na státní příspěvek (dříve tomu tak bylo), jako je tomu dosud u účastníka. Logicky z toho vyplývá, že musíte vy sami spořit více, než kolik vám přispívá zaměstnavatel, aby z toho něco bylo. Přek deseti lety se také úroky pohybovaly kolem deseti procent, dnes tak kolem čtyř. Když budu spořit málo, tak si nejsem jistá, jestli má tento produkt pro moji důchodcovskou budoucnost takový význam. Je fakt, že i v tomto odvětví je třeba důkladné reformy, když už teď slyšíme zprávy o tom, jak stát nemá prostředky na výplatu důchodů. Docela se mi příčí ještě pracovat víc, jak dvacet let, defacto si předplácet důchod a pak jít do důchodu bez důchodu. Nedávno jsem četla takovou prognozu, jaký model důchodového zabezpečení si představuje vláda: asi 30% prostředky důchodového zabezpečení,dalších 30-40% prostředky z penzijních fondů, zbytek pak životní pojištění. Z toho mi vyplývá, že hlavní tíha zodpovědnosti za to "jak budu žít v důchodu" je hlavně na zaměstnanci, jenže nikdo už neříká, kde na to brát, všichni přeci nemáme příjmy, které by umožňovaly důstojně žít a hodně spořit na zadní kolečka.