Když záchranáři z Adventury udělali, co mohli, v karlíně a Libni, část se jich přesunula do zoologické zahrady v Tróji.
Tam bylo nutné nakrmit zvířata, ke kterým suchou nohou nemohli ošetřovatelé dojít. Tak nasedli i s krmením na rafty k záchranářům a plulo se krmit, třeba orlosupy a další dravé ptáky ve velké voliéře. Druhým, o poznání smutnějším úkolem, bylo zajistit utracená zvířata – onoho slona a hrocha, o kterých včera mluvila celá Praha – aby jejich těla nevzala voda s sebou.
Během záplavy zoologické zahrady se dostali do proudu také tři lachtani. Jednoho z nich se podařilo raftařům z Adventury zachytit hned u Prahy, ale další dva, z nichž jedna byla kojící lachtaní máma Julie, byli unášeni proudem směr Klecany. Protože jsou lachtani chytrá zvířata, která se dají lehce vycvičit, záchranáři vzali na raft lachtaní ošetřovatelku, která měla s sebou kyblík s rybami a píšťalku. Kdyby proud nebyl tak silný, Julie by k raftu na píšťalku sama zamířila, ale v silném proudu byla jen bezmocně unášena dál.
Do cesty se jí postavil až kralupský železniční most, kde se julie zapletla do ocelového mostníku. Záchranáři museli část konstrukce dokonce rozebrat, aby ubohé zvíře osvobodili. teď už je Julča zpázky u svého lachtaního mimina, které na ni čekalo v ZOO.
Na otázku, co bylo pro záchranáře jakýmsi zadostiučiněním, potvrzením toho, že svou práci nedělají zbytečně, mi pan Lhota řekl, že pozitivní a dobrý pocit měl ve chvíli, kdy pluli lachtanici v patách skrze Klecany. Tam stáli na balkónech lidé v prvním patře po kotníky ve vodě, sami čekali na záchranu, ale na plující raft volali, že lachtan plaval před chvíli „támhle vpravo…“ a o osud zvířete v nouzi projevovali v té chvíli větší zájem než o to, že v pokoji za nimi je spoušť a z jejich majetku jsou trosky.
Reklama