Jedním z hlavních bodů letošních volebních programů všech politických stran byla reforma důchodového systému. Především proto, že o její nezbytnosti a kritickém stavu se ví již několik let, dosud však byly realizovány jen některé dílčí kroky. Názorové spektrum politických stran na řešení je však rozdílné, proto dosud nedošlo ke shodě, a ani po vítězství ČSSD nemůžeme očekávat převratné změny současného stavu. Lze tedy předpokládat, že i nadále bude hlavním pilířem povinný průběžný státní systém. I přes některé změny, jako bylo zpřísnění pravidel pro předčasný odchod do důchodu či posunutí věkové hranice odchodu do důchodu, se nachází státní systém od roku 1997 v deficitu, který v současné době činí ročně cca 20 mld. Kč ročně. Demografický vývoj, jehož hlavním znakem je klesající porodnost a prodlužování průměrného věku dožití, čímž roste počet důchodců připadající na pracující část obyvatelstva, dává předpoklad k dalšímu prohlubování tohoto deficitu. Ruku v ruce s tímto stavem dochází zákonitě také ke snižování poměru mezi průměrným vypláceným důchodem a průměrnou hrubou mzdou, tedy ke snižování životní úrovně důchodců.
Navíc má ČSSD v plánu motivovat ženy i muže k tomu, aby dobrovolně pracovali co nejdéle. A ve střednědobém horizontu připouští další diskusi o zvyšování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. Kdy si tedy budeme užívat zaslouženého odpočinku a hlavně za co? Současný i potenciální český penzista se dnes v naprosté většině spoléhá na penzi, kterou dostává od státu. Ale jak všichni víme z praxe, při současných životních nákladech, které jistě nebudou klesat, si za průměrný státní důchod moc neužijeme. Věřím, že většina z vás stále silněji vnímá, jak velké nám hrozí riziko neúnosného poklesu životní úrovně po odchodu do penze. Paradoxně se však jistě všichni na tuto dobu těšíme. Zajisté znáte ty představy: až budu v důchodu, to si budu užívat, budu mít konečně čas na své koníčky. Ten si chce lebedit na zahrádce či na chaloupce, onen cestovat, další chce splatit svůj dluh kulturním zážitkům, na které neměl v pracovním shonu čas. Nahlížíme na toto období jako na příležitost zúročit životní zkušenosti, chceme si je aktivně „vychutnat“. V penzi bychom měli být na vrcholu z hlediska vnímání hodnoty života, daru, který je neopakovatelný a bylo velkou chybou připravit se o možnosti, které toto životní období skýtá.
Ovšem realizace našich záměrů něco stojí. Peníze. Od státu je nečekejme, zázrak se nestane, životní úroveň důchodců podle našich představ (ale ze „státních“ důchodů) je v nedohlednu. I když spoření na penzi nemá v dnešní české společnosti tradici a není to zatím vnímáno jako nutnost, rozumní lidé, kteří nechtějí slevit ze svých požadavků a snů, již pochopili, že si budou muset pomoci sami. A na druhou stanu lze označit český národ za spořivý, což dokládá oficiální údaj o nárůstu vkladů domácností. Otázkou pro spořivé však zůstává, kam s penězi, aby se rozmnožovaly a byly navíc v bezpečí. Je až s podivem, jak vysoký podíl naspořených peněz nám zůstává „ve slamníku“ či na velmi „výhodných“ běžných účtech a vkladních knížkách. Beru to jako pozůstatek konzervativního myšlení minulosti, nicméně v těchto instrumentech peníze vlivem inflace ztrácejí každoročně svou hodnotu. Ani termínované vklady nám nezachovají z důvodu všeobecného poklesu úrokových sazeb reálnou hodnotu našich vkladů. Ano, je tady stále ještě docela výhodné stavební spoření či životní pojištění.
A také penzijní připojištění. Jde o dobrovolný systém uzákoněný a podporovaný státem v reakci na nepříznivý vývoj naznačený v úvodu tohoto článku a fungující jako druhý pilíř důchodového systému. Jeho cílem je umožnit účastníkům penzijního připojištění vytvořit si finanční rezervy a dodatečné příjmy pro období, kdy budou především odkázáni na státní důchod, a zajistit si tak vyšší životní standard v důchodovém věku. A to by asi chtěl, předpokládám, každý z nás. Penzijní připojištění je svým charakterem dlouhodobé investice ideální finanční produkt, který již při relativně nízkých úložkách může spolu s výhodami od státu přinést svému uživateli velmi příjemnou výslednou částku.
Věřím, že jste po přečtení tohoto článku nalezli odpověď na otázku v jeho titulku. Svůj názor můžete vyjádřit prostřednictvím naší miniankety na hlavní straně či zaslat e-mailem do redakce. Všechny dotazy předáme odborníkům a ještě se k nim v této rubrice vrátíme.

Ing. Tomáš Matoušek, výkonný ředitel Penzijního fondu České pojišťovny

Tento článek vznikl ve spolupráci s Penzijním fondem České pojišťovny
Reklama