
Zahraniční badatelé popsali též soužití nemocných s opičkami, které umí dokonce vyměnit cédéčko či videokazetu. Léčebné účinky mají prý i kočičky - Mezinárodní sdružení zooterapeutů například prokázalo, že pouhá přítomnost kočky například v domově důchodců výrazně snižuje krevní tlak jeho obyvatel.
Psi jsou zase experti na epilepsii - dokáží vycítit blížící se epileptický záchvat svého majitele. Vím o muži, epileptikovi, vlastnícím německého ovčáka Bena. Trávili spolu dovolenou na chalupě, když jednou chtěl muž - jako tradičně každé ráno - odejít na houby. Jenže pes na něho skákal a v odchodu mu bránil. Pán se s ním chvíli pral, načež se mu Ben zakousl do kalhot. To už muže rozzlobilo, vlčáka přetáhl holí určenou na rozrážení lesního roští a odhodil ho do chalupy, kterou zamkl. O hodinu později, sám v lese, dostal těžký epileptický záchvat. Probralo ho až důkladné olizování. Benovi se totiž mezitím podařilo vyskočit z okna a ještě včas svého pána najít. Už hodinu předtím věděl, že mu hrozí nebezpečí...
Podobný případ popsal francouzský kněz abbé Mermet. - Měl poskytnout poslední pomazání ženě umírající na pokročilou tuberkulózu. Už byla v kómatu. Abbé si však hned při vstupu k lůžku ženy všiml psa brakýře, který svoji paní bez ustání lízal, což údajně nikdy předtím nedělal. Žena byla stále na hranici smrti, ale exitus nepřicházel. Pes strávil u jejího lůžka šest týdnů a celých šest týdnů ji olizoval. Po této době se paní úplně zázračně probrala... Žila dalších dvacet let. Jak dlouho ji ještě provázel věrný brakýř už abbé nepíše. Každopádně má pravdu v jednom: Jen Bůh ví, jaké vlastně existuje spojení mezi člověkem a zvířetem a čím vším nám němé tváře mohou zcela převrátit naši dosavadní životní filozofii...
Nový komentář
Komentáře
Zvířátka poznají, když se jejich lidem udělá špatně a snaží se o ně postarat.
Psi se určitě dokáží vcítit do lidské duše. A přesvědčila jsem se, že i kočky. Jednou jsem měla doma velmi temperamentní a nepříjemný telef. hovor. A najednou přiběhla do místnosti naše kočka a udělala něco, co nikdy předtím. Skočila, žďuchla mi do nohou (asi jako pes) ... jako by chtěla říct, přestaň se rozčilovat, nestojí to za to. A pak mne upřeně pozorovala a pomňoukávala.