Plastové pytlíky, sáčky a tašky mají pro většinu koček v sobě jakési kouzlo, kterým k sobě přitahují jejich pozornost. Objeví-li kočka takovýto předmět je k němu puzena a vábena zvláštní silou, které jakoby nemohla odolat.
Pokud je sáček tmavě zbarvený či přímo černý, jakoby ztrácel pro kočku přitažlivost. Sáčky, které obsahovaly citrusové plody, což je pro kočky velmi odpudivá vůně, kočku nezajímají, zato si hraje i s novými sáčky, v kterých žádné potraviny či oděvy nikdy nebyly. Vysvětlení této zvláštní slabůstky se nabízí hned několik. Kočičí čich je ještě lépe vyvinutý než psí, natožpak lidský, proto jedna teorie vyplývá z možnosti nějaké zvláštní vůně igelitových obalů. Možná také kočce působí potěšení lízání hladkého, klouzavého až lepivého povrchu. Nebo ji snad láká příjemný chladný dotek.
Jako nejjednodušší a nejlepší způsob, jak kočku hrátky s igelitem odnaučit, doporučuji nenechávat tyto předměty volně k dispozici, ale uklízet je na taková místa, kam se kočky pro ně nedostanou, např. zásuvky, krabice ve skříni apod. I malý kousek rozkousaného sáčku může ohrozit kočku na životě, například tím, že jej vdechne nebo jí zalepí nos či se pevně zachytí na patře v tlamičce. Pokud o sobě víte, že ne vždy okamžitě tyto nebezpečné předměty uklidíte, zkuste kočce její plastové "hračky" znepříjemnit natolik, aby si jich už nevšímala. Sáčky ponořte do vymačkané šťávy z citronů, pomerančů nebo grapefruitů, ale musíte to opakovat tak dlouho, aby si kočka zapamatovala rovnítko: plastové sáčky = odpuzující z pach. Můžete předchozí metodu kombinovat s hlukem tak, že sáčky přeměníte v nepříjemná chřestidla a chrastítka, nebo jen kdykoliv se kočka sáčku dotkne hlasitě tlesknout. Přesto nejúčinnějším řešením zůstává pokládání sáčků mimo kočičí dosah.