Soužití kočky s ostatními zvířaty, které přišly do rodiny až po ní, působí velmi často potíže a vyžaduje trpělivost a toleranci. Kočky na rozdíl od psů, nežijí ve smečkách, a proto necítí zvláštní potřebu se sdružovat. Naopak každý nový kočičí přírůstek do vaší rodiny považují za nežádoucího vetřelce. Proto musíte kočky seznamovat s velkým taktem.
Zpočátku je nenechávejte samotné v jedné místnosti, neboť by na sebe nejen vrčely a prskaly, ale mohly by se i ošklivě poprat. Umístěte je do místností spolu sousedících, aby se mohly skrz dveře očichávat a tak si i postupně zvykat na nový pach dalšího obyvatele. Vhodné je i vzájemně prohodit jejich pelíšky. Pokud starší kočka i přes dveře na novou vrčí či nespokojeně mručí, nevšímejte si toho, musí přece ukázat, že u vás byla dříve a tudíž je zde pánem právě ona a nenechá se nikým vytlačit!
Při vzájemných kočičích kontaktech budete potřebovat pomocníka. Zatímco vy se budete plně věnovat vaší původní kočce v jednom rohu místnosti (mazlit se s ní, mluvit na ni, ujišťovat ji o neutuchající přízni), měl by totéž dělat váš pomocník v dalším rohu stejné místnosti. Pak můžete zkusit nechat kočky vzájemně se poznat. Sledujte pozorně jejich chování, abyste již při prvních náznacích agrese mohli včas zasáhnout a houstnoucí atmosféru zlehčit a rozptýlit hračkou, v případě ostřejšího konfliktu i vyzvednutím do náruče. Na kočky pak mluvte, abyste je uklidnili, a novou kočku nechte odnést vaším pomocníkem z této místnosti tam, kde jste jí prozatím určili místo.
Většinou si kočky na sebe zvyknou alespoň do té míry, že se vzájemně tolerují. Pokud však uvažujete o více kočkách ve vaší domácnosti, je lépe si je buď pořídit okamžitě najednou nebo si ponechat některé z koťat společně s matkou.
Reklama