Znám spoustu lidí, co se bojí pořídit si psa, protože jim jednou umře a takovou bolest zkrátka zažít nechtějí. Řešení je jediné. Pořídit si papouška, který vás pravděpodobně přežije. Současný britský rekordman oslavil nedávno 103. narozeniny, německý zoolog A. Brehm zase popsal případ stoletého papouška, kterého pomalu opouštěly životní síly, takže už jen ležel v postýlce a opakoval: „Papoušek je nemocen, ubohý papoušek je nemocen." Podobně dojímá případ papouška někdejšího prezidenta Jugoslávie J. B. Tita. Ačkoliv jeho páníček už téměř dvacet let nežije, překvapil prý před časem své nové pečovatele otázkou: „Tito, gdje si..? Tito, gdje si..?"
Papoušci jsou výborní společníci, řečníci, baviči... Jsou učenliví a mnohdy mazliví. Stačí jen dobré vedení a láskyplný přístup. Pak předvádějí skutečné kousky. Jako třeba Lorinka chovatele Pavla Pecky z Karlštejnska. Chce-li se pomazlit, slušně požádá: „Podrbat na hlavičce!" Umí volat jménem všechny členy rodiny. Bezchybně imituje zvonění telefonu. Párkrát zazvoní a ještě k tomu nervózně zařve: „Pavle, telefon!“ Když jsem svého času Peckovy navštívila, zvládala Lorinka asi dvacet slov. Pan Pecka si však od talentovaného Amazoňana sliboval víc a chystal se mu proto pořídit magnetofonovou kazetu s nahrávkou opakujících se slov a vět. Pokračoval-li vývoj Lorinky podle očekávání, možná se s ní letos setkáme na poslaneckých kandidátkách...