Na žádném obrazu nebo sousoší znázorňujícím hon na lišku nesmí chybět aspoň jeden, ale spíše celá smečka malých, veselých, trojbarevných psů. Tito psi v typických barvách májových koťat po staletí používání ke štvanicím ve smečkách mají oproti jiným čtyřnohým přátelům obrovskou výhodu. Pospolitý život ve velkých seskupeních jim vštípil zásady pro vzájemně dobré společné vycházení s ostatními psy, takže se vyznačují neobyčejně snášenlivou a přátelskou povahou. Vysoce unifikovaný standard vyšlechtěný a prověřovaný od 11. století, kdy jejich o něco málo nižší předky, přivezli k anglickým břehům Normané, je také bohužel po jistou dobu předurčoval jako vysoce kvalitní laboratorní psy.
U nás se bígl většinou chová ve městech jako společenský pes, ačkoliv by se jeho lovecké umění dalo vypěstovat i jiným směrem na rozdíl od požadavků anglické šlechty. V každém případě, pokud si vyberete za svého společníka bígla, vězte, že spolu s ním k vám zavítá snášenlivost, přizpůsobivost a mírumilovnost. Proto se tento pes hodí i pro nepříliš zdatné cvičitele nebo lidi, kteří odmítají výcvik psa ze zásady. Budiž však opět připomenuto, že tak jako se děti musí naučit základům chování a alespoň částečné poslušnosti v lidském společenstvu, tedy určitým pravidlům, i psi jako smečkoví živočichové potřebují znát základní pravidla soužití.
Snad jediný zápor bígla spočívá v jeho poněkud podivném, jakoby hýkavém štěkotu, jímž ohlašuje každou návštěvu. V žádném případě by za tento svůj poněkud hlučný projev hlídače neměli být trestáni, přísluší jim spíše rychlá a stručná pochvala, po které by mělo ihned ustat i štěkání. Výměnou za smíření se s tímto hlídacím zvykem našeho psa, získáme daleko více - milého, veselého, neagresivního, vždy přátelsky naladěného společníka.